celkový levostranný rozštěp

Můj milovaný Pepíku,

nemůžu téměř uvěřit tomu, že už to bude skoro 5 let, co jsem se dozvěděla, že ten brouček, kterého jsem v tu dobu ještě nosila pod srdcem, bude mít rozštěp. To srdce se mi rázem zalilo bolestí a strachem. Strachem o to, co bude. V hlavě se mi honilo tolik otázek. Bude mít můj syn šťastný život?  Bude jinak zdravý? Jak bude vše zvládat? Jak to budu zvládat já?

Asi jsi mi chtěl dát co nejdříve odpovědi na moje otázky, a tak sis na svět trochu pospíšil. Byl jsi tak maličký, do rukou ses mi vešel. Bála jsem se o Tebe a zároveň jsi mi dodával sílu, že ty, já a táta to spolu zvládneme. Teď vím, že to budeš muset zvládat hlavně ty sám. Jak roky plynou, moje obavy postupně mizí. Není na ně ani moc čas. Řešíme každodenní radosti i starosti a rozštěp, obzvláště Tebe, momentálně vůbec netrápí. Ani mě už tolik ne. Stále se díky Tobě učím nebát se budoucnosti a nestahovat kalhoty daleko před brodem a neházet u toho flintu do žita J

Jedna z mých obav byla, zda se naučíš správně mluvit. Nyní mně vyráží dech Tvoje nádherné slovní obraty. Jsem moc zvědavá, jestli v Tobě to lingvistické nadání bude dál růst. Ale ať už budeš dělat v životě cokoli, přeji Ti, ať přinášíš sobě i okolí radost. Přeji Ti, ať je pro Tebe rozštěp jen výzvou, kterou se Ti podaří zdárně překonat. Těším se, až si za pár let tato slova přečteme společně a oba budeme snad zas o něco zkušenější a moudřejší.

Děkuji Ti, že jsi. I když to s Tebou občas není lehké, jsem ráda, že mi Tě osud nadělil takového, jaký jsi.

                                   S láskou

máma