TROCHA TEORIE NIKOHO NEZABIJE aneb je dobré vědět CO, JAK a PROČ 😉

Implantace kostního štěpu do čelisti jak je prováděna v Rozštěpovém centru

Kliniky plastické chirurgie FN USA v Brně. (Rozštěpové centrum v Praze do mezery v čelisti nevkládá kostní štěp, ale implantuje se kostní drť. Více informací získáte ZDE)

Rozštěp čelisti se uzavírá na základě prořezávání stálého špičáku, nejlépe v době, kdy je kořen špičáku zformován z 1/3 až 1/2. Tedy někdy mezi 8 – 11 rokem dítěte, dle jeho individuálního vývoje, který se zjistí z RTG panoramatického snímku chrupu. Díky tomuto načasovaní se vytvoří kostní opora pro neprořezané stálé zuby v oblasti rozštěpu, mohou se uzavřít případné oronazální komunikace v místě čelisti. Tato operace také umožní ortodontické posuny zubů fixními aparáty. Stabilizuje se uvolněná premaxila a laterální maxiální segmenty.

O přesném načasování operace tedy rozhodnou ortodontista ve spolupráci s chirurgem. Do té doby je potřeba, aby poměry v čelistech byly ortodontickou léčbou k zákroku co nejlépe připraveny. Pokud předoperační ortodontickou léčbu dítě dodrží, upraví se vztah mezi čelistmi do vhodné pozice právě pro vsazení kostního štěpu do rozštěpové štěrbiny a můžete tak očekávat mnohem lepší výsledek.

Jako kostní štěp se odebírá kousek vnitřní výplně lopaty kosti kyčelní, která prominuje na boku dítěte na hranici břicha a dolní končetiny. Někdy po odběru kosti může být v hřebenu kosti hmatná drobná štěrbina. Nepůsobí však po řádném zhojení žádné obtíže. V rozštěpové štěrbině se kostní štěp spojí s kostí čelisti už za tři měsíce.

Po zhojení čelisti bude pokračovat další ortodontická léčba, která spočívá především ve vyrovnání a posunu stálých zubů.

Je-li to potřeba, domluví se ortodontista s protetikem, který může dítěti na smíšený chrup vyrobit prozatímní snímatelnou zubní náhradu, tzv. retanier, což je vlastně jakoby snímatelné rovnátko, do kterého maskuje chybějící zuby. Ten dítě nosí až do doby, kdy je možné zhotovit fixní zubní můstek nebo vložit implantát..

Zdroj: Pro tvůj šťastný úsměv

Chcete vědět ještě více? Přečte si tedy článek Od prvních pokusů, který pro Šťastný úsměv připravil MUDr. Zdeněk Dvořák, Ph.D. – plastický chirurg rozštěpového centra v Brně při FN USA.

A CO DĚTI? JAK TO ZVLÁDAJÍ?

Zkušenosti přímo z nemocnice nám přinesla Lucie Hornofová, maminka jedenáctiletého Adama

Mnoho rodičů rozštěpových dětí přijímá spongioplastiku s velkou obavou, proto jsem se rozhodla popsat a částečně fotograficky zdokumentovat Adamův pobyt v nemocnici a průběh jeho hospitalizace.

Teorii jsem znala z pubikace Pro tvůj šťastný úsměv a webu. Praktické zkušenosti jsem načerpala z příspěvku Dany Voráčové, maminky Petříka, a také jsme měli s Adamem možnost před dvěma roky být v nemocnici s chlapcem, který na operaci čelisti zrovna byl. Takže jsme věděli i viděli, že to bude bolet…..

Před operací

Operace je prostě pro další vývoj čelisti nezbytná, a tak nám nic jiného nezbývalo, než počkat až horní čelist bude v té „správné poloze“ (Adam pravidelně více než tři roky nosil na noc snímací zubní aparát) a paní doktorka Halačková, Adamova ortodontistka, dá „zelenou“ pro operaci čelisti.

.

Dostali jsme předoperační instrukce, nastudovali si teorii přímo z kliniky a nezbývalo

než se nechat překvapit tím, jaké to bude v reálu.

Před nástupem do nemocnice, musel Adam v místě bydliště podstoupit předoperační vyšetření. Nebyl nutný krevní obraz, takže si Adam ušetřil nepříjemný odběr krve.

Já byla poslední měsíc před operací nervózní a bála jsem se, abychom operaci nemuseli ze zdravotních důvodů odložit, proto jsem, přibližně měsíc před plánovaným výkonem, dávala Adamovi echinaceový sirup na posílení imunity.

Nástup do nemocnice jsme měli den před operací. Večer dostal Adam premedikaci a stejně tak ráno.

Den operace

Na sál odjížděl v půl deváté. Operace trvala přibližně dvě hodiny a ze sálu ho převezli na JIP, kam jsem za ním nemohla.  Věděla jsem, že tam o něj bude dobře postaráno a po zkušenostech z dřívějška vím, že bude stejně ještě utlumený a ani mě nebude postrádat.

Zůstat s dítětem v nemocnici nebo ne? Mnohé děti absolvují operaci čelisti už samy, nikdo z rodiny s nimi v nemocnici nezůstává. Myslím, že to je hodně individuální a záleží na každém, jak se rozhodne. Já se rozhodla tuto operaci s Adamem v nemocnici absolvovat.

Adam na JIP nezůstal dlouho. V pozdním odpoledni ho převezli za mnou na pokoj. Službu měla paní doktorka Kučerová, kterou známe z našich vizovických setkání.  Adam byl v pohodě a přišlo jí zbytečné nechávat ho déle na JIP. A měla pravdu, pro Adama asi bylo lepší, že byl se mnou. Měla jsem obavy, že bude mít bolesti, které by tedy asi určitě měl, ale díky tomu, že do infuze dostával léky proti bolesti, byl úplně v pohodě. Usnul večer bez potíží a spal klidně až do rána. V den operace z postele vůbec nevstával, noha se musela šetřit.

První den po operaci
Obávala jsem se, že Adamův obličej bude „hrát všemi barvami“, ale nebylo téměř poznat,

že mu v ústech něco dělali. Ráno dostal Adam první jídlo. Mohl pouze měkkou stravu, aby se nepoškodil štěp v ústech. Takže ho čekali různé jogurty, dětské výživy, piškoty rozmáčené v bílé kávě, bramborová kaše, rozmixované maso a další lahůdky 😀  Po každém jídle musel kloktat heřmánek, aby se do rány v ústech nedostala nečistota.

Kloktání heřmánku nesnáší, ale oproti minulým operacím jsem viděla posun k lepšímu. Kloktal, aniž bych ho musela přemlouvat. Věděl, že mu to pomůže, a že se rána v ústech rychleji zahojí.

V místě odběru štěpu prosakovala přes obvaz krev, ale první dva dny se na to prý vůbec nesahá a vše zůstává tak jak je.

Den po operaci už také Adam zkoušel poprvé vstát z lůžka. Bylo to pro něj bolestivé a moc se mu nechtělo, nejraději by zůstal v posteli. V klidu ho rána nebolela. Bylo ale nutné, aby se hýbal, a tak byl odpoledne donucen vstát a projít se s mou oporou ke dveřím a zpět do postele. Večer však už přešel i celou chodbu.

Dostával 3x denně Paralen proti bolesti, na nic si nestěžoval, nebyl spavý nebo přešlý z toho, že by měl bolesti.

Druhý den po operaci
Adamovi ráno sundali obvaz a odejmuli dren. Věc, ze které jsme měli asi oba dva největší strach, protože před dvěma lety jsme byli svědky toho, jak chlapec při návratu z ošetřovny po vyjmutí drenu omdlel. Teď se musím smát, když si vzpomenu, jak jsme se oba dva s Adamem ráno na ošetřovně tvářili…

Na ošetřovnu jsme se s Adamem doslova ploužili. (Noha stále bolela a ten strach z vytažení drenu!) Se setřičkou jsme mu pomohly na vyšetřovací lůžko, sestřička sundala obvazy a zůstala mu jen přelepená rána. Přišel lékař, a začal náplast sundávat. Trošku to Adama zatahalo a náplast byla dole. „Tak a je to.“ Usmál se na nás lékař. V tu chvíli jsme oba dva s Adamem vyvalili oči a Adam se zeptal: „To je všechno??? Já se bál, že to bude bolet, protože ten kluk co tu minule byl, tak omdlel!“ Pan doktor nám vysvětlil, že hoch určitě neomdlel bolestí, ale spíš mu neudělal dobře zápach desinfekce, kterou ránu potírají. Já jsem v tom všem zmatku zapomněla jizvu vyfotit. 🙁 chtěla jsem ji také zdokumentovat. Každopádně řez je krásný, čistý. Přijde mi, že tam zůstane jen čárka. Pan doktor mi ještě doporučil jizvu po zhojení každý den promačkávat prstem, masírovat, aby změkla.

Adam zbytek dne ležel na lůžku, kde je mu nejlépe. Několikrát za den jsem ho donutila vstát a projít se po chodbě, aby se trochu hýbal. Noha bolela více než pusina. Ta nebyla ani trochu oteklá a bolela jen na dotyk.

Třetí den po operaci

Adam byl v pohodě. Sice jsem mu při chůzi stále pomáhala, ale na posteli se zvedal sám. Podotýkám, že rekonvalescence je u každého dítěte jiná. Někdo může začít chodit sám bez pomoci už druhý den, někdo je pohodlnější. Já vím, že nemohu Adama srovnávat s dětmi, které závodně sportují, a také vím, že prostě sám chodit začne, chce to čas a nemá smysl ho nutit.

Stravu dostával stále kašovitou a věděl, že bude to ještě chvíli trvat, než bude moci dostat něco jiného. Adam však už třetí den po operaci odmítal jíst bramborovou kaši, protože zatím tady k obědu a večeři nic jiného kromě polévky a rozmixovaného masa nedostal. Ale bude lépe a časem dojde i na jeho oblíbené knedlíky 😀

A jak to bylo dál?
Domů ho pustili 7. den po operaci. Na první kontrole byl 18 dní od operace a další kontrola ho čeká za 3 měsíce.  Necelý měsíc po operaci s námi bez potíží absolvoval sedmikilometrový pochod, takže nic nebránilo návratu do hodin tělesné výchovy 😀 A knedlíky? Na ty moc dlouho čekat nemusel. Pochutnal si na nich už dva týdny po operaci. Tři týdny po operaci, 24.12. si s námi mohl dát i štědrovečerní večeři. Po úplném zhojení, za 3 měsíce od operace, bude moci chroupat i kedlubny 😉