Zřejmě každého občas napadne, jestli práce, kterou dělá, má nějaký užitek, jestli je přínosná. Tato otázka napadá tím spíše, pokud práci neděláme pro peníze ani jiný zisk. Dobrovolnickou práci děláme proto, aby potěšila nebo pomohla jiným. Ti co pracují v hnutí Duha, se jistě zabývají myšlenkou, jestli jejich kroky a rozhodnutí jsou pro přírodu přínosné, jestli jejich aktivity přinášení očekávaný výsledek. Ne jinak je tomu s námi ve Šťastném úsměvu. I neziskovka musí mít, stejně jako firma, vytýčený cíl, musíme se rozhodovat i hodnotit… To vše samozřejmě dělá i Šťastný úsměv. Máme své cíle, ke kterým  nás vede koncepce činnosti. Pravidelně hodnotíme každou akci, zdali splnila naše očekávání či nikoliv. Každého z nás jistě hřeje u srdce, když se daří.

Jsou však i rozhodnutí osobní, která sami v sobě hodnotíme. Byla-li správná nebo ne. Musím přiznat, že jsem mnohokrát hodnotila své rozhodnutí vyjít z anonymity a otevřeně mluvit o rozštěpu, o svých pocitech, zkušenostech. Otevřeně pojmenovat problém a podpořit snahu pár lidí z „Pampelišek“ (původní webové stránky OS Šťastný úsměv), kteří si z počátku „jen“ předávali na fóru své zkušenosti a radili se.  Obávala jsem se reakcí, když jsem zveřejnila jeden ze svých prvních článků někdy před 6 lety. (Úplně první vyšel v únoru 2006 v časopisu Miminko) Velice mě podpořilo, že byly pozitivní a málem i ukápla slza dojetím, když mi jedna maminka, kterou jsem dříve neznala, ukázala po roce schovaný časopis …

Vždy, když jsem po této zkušenosti zveřejňovala některý článek, jsem si říkala: „Kdyby pomohl aspoň jedinému člověku! Kdyby aspoň jedinému otevřel oči a ten je otevřel dalšímu…“  (Naši snahu o informovanost prostřednictvím médií od vzniku ŠÚ najdete ZDE.) Šťastný úsměv mi vykouzlila jedna maminka, která mi vyprávěla, jak prožívala první okamžiky, kdy jí na ultrazvuku diagnostikovali u miminka oboustranný rozštěp. Řekla mi, že si v ten okamžik vzpomněla na článek v bulváru, kde byla fotka krásné holčičky, která se také narodila s oboustranným rozštěpem a díky tomu se vůbec nebála, co bude, co její dítě čeká. Neprobrečela tři dny, tak jako já… Prostě prý věděla, že se to dá krásně zpravit. Doma pak prý prohledali celý dům, aby noviny našli. Bohužel se to nepodařilo, ale našli Šťastný úsměv…

Moc bych si přála, aby i náš nový filmový dokument Šťastného úsměvu pomáhal. Nejen těm, kteří se dozvědí, že jejich dítě má rozštěp, ale aby všem ostatním otevřel oči.

Prosím, pomozte nám šířit video mezi své přátele a známé a známé svých známých. Aby rozštěp přestal být tabu. Přesně tak, jak to uslyšíte na jeho začátku. Abychom mohli jednou říct: „Každý dneska ví, co je to rozštěp“ 🙂

Malé poděkování těm, díky nimž mohl dokument vzniknout, najdete v několika dílech našeho seriálu „Co nás zaujalo“. Zítra 21.12. se můžete těšit na malý medailonek skupiny Tata Bojs, jejímž členům moc děkujeme za poskytnutí písniček 😉

Martina Kolísková