Neonatální operace rtu. Ano či ne? Otázka vyloženě Shakespearovská. V zemích jako je USA či například Velká Británie na tuto otázku znají svoji odpověď. NE! Naopak situace v České republice je taková, že drtivá většina dětí s rozštěpem rtu je operována do 14 dnů po narození. Je to dobře či nikoli? Ráda bych se nad tímto na následujících řádcích zamyslela.
Pokud byste se mě zeptali zhruba před 4 roky, tedy v době, kdy se nám narodil chlapeček s jednostranným celkovým rozštěpem, dala bych na tuto otázku jednoznačně kladnou odpověď. Brala jsem neonatální operaci jako další pokrok v medicíně. Avšak postupem času jsem na základě zkušeností a nových poznatků začala svůj názor měnit. Cílem těchto řádků není Vás přesvědčit, že bychom měli od neonatálních operací rtu úplně ustoupit, nejsem o tom totiž ani plně přesvědčena. Byla bych však ráda, kdyby se nastartovala společenská i odborná diskuse.
V naší zemi je dnes běžný postup takový, že když je u dítěte (ať již před nebo po narození) diagnostikován rozštěp rtu, dostane automaticky doporučení k neonatální operaci. Rodičům je tak toto načasování operativy navrhnuto mnohdy jako jediné možné řešení a o jiných možnostech se buďto vůbec nedozví nebo jim je operace po 3. měsíci věku dítěte předkládána jako méně výhodná.
Zastánci neonatálních operací rozštěpu rtu mluví o fetální hojivosti bez jizev, díky přítomnosti kyseliny hyaluronové v tkáních novorozence. To však nebylo do dnešní doby empiricky prokázáno a stále se pohybuje pouze v teoretické rovině. Jizva se vytvoří vždy. Ukazuje se, že na výsledném stavu jizvy má mnohem větší vliv aktuální zdravotní stav dítěte a kvalita tkání. Porovnáme-li i jen laicky vzhled jizev dětí, u kterých byla provedena neonatální operace a kterým byl rozštěp rtu operován později, musíme nutně dojít ke stejnému závěru. Jsou totiž lepší i horší, ale jak u první skupiny dětí, tak u druhé. Navíc během růstu obličeje je mnohdy potřeba ret reoperovat a vzniká tak jizva nová. Nadto na celkový vzhled jedince mají větší vliv případné deformity obličeje než velikost a viditelnost jizev.
Dalším častým argumentem pro co nejčasnější provedení operace rtu je zlepšení příjmu potravy. Ačkoliv sešitý ret samozřejmě nezlepší polykání novorozenců s rozštěpem patra, může přispět ke zlepšení přirozené výživy tím, že dítě lépe svými rty obejme dudlík. Avšak argument, že neonatální operace podporuje časnější nástup řeči je silně diskutabilní.
Naopak zastánci posunutí první operace až po 3. měsíci věku dítěte vidí neonatální operaci jako velký zásah pro novorozené dítě a jeho nezralý nervový systém. Také se mezi českými odborníky i v mnoha zahraničních článcích objevuje názor, že velikost tkání hraje pro výsledný vzhled velkou roli. Z tohoto důvodu neshledávají neonatální operace jako přínosné. Na druhou stranu jistou nevýhodou pozdějšího načasování může být větší náchylnost dítěte k respiračním onemocněním do doby uzavření rozštěpové mezery ve rtu. Avšak i tomu lze účinně zabránit nastavením určitých hygienických opatření v rodině.
Je tu ještě jedna rovina, jak se můžeme na tyto dva přístupy dívat. Tím je psychologický a sociální rozměr. Pravděpodobně hlavním (někdo by přidal, že i jediným) přínosem neonatální operace rtu je ten, že si rodič veze domů zdravě vypadající dítě. Dozajista musí být pro mnohé rodiče stresující čelit zvědavým pohledům okolí. Tady však vidím velký deficit v tom, že zde v České republice není nabízena cílená psychologická podpora rodičům dětí s rozštěpem obličeje. Také otevřenost společnosti k rozštěpovým vadám má stále své rezervy.
Když už mluvíme o psychologickém rozměru, je třeba i zmínit i velkou nevýhodu, a tím je raná separace matky a dítěte při neonatální operaci rtu. Dítě musí po této operaci na jednotku intenzivní péče a je tak minimálně na 2 dny odděleno od matky. Při operaci rtu ve třech měsících jsou to průměrně jen 2 hodiny. A i tak je pro mnohé matky tento časový úsek nekonečný. Pro mnoho žen může hrát tento fakt klíčovou roli při rozhodování.
Dle mého názoru je důležité, aby rodiče o těchto dvou přístupech měli dostatek informací a mohli sami kriticky zhodnotit jejich klady a zápory. Následně se pak mohli rozhodnout dle toho, co je pro jejich životní a rodinou situaci nejvýhodnější a z jejich pohledu nejpřínosnější pro dítě. Rozhodnutí to dozajista není snadné. Ale ukazuje se, že časté obavy rodičů o to, aby jejich dítě bylo operováno co nejdříve (a výsledek operace byl tak nejlepší možný, jak je jim slibováno), nejsou opodstatněné.
O tom, zda neonatální operace rtu je vhodná či nikoli můžeme vést dlouhé diskuse. Vypadá, že nepřináší zásadní estetický vliv (ať již pozitivní či negativní) na budoucí vzhled dítě. Jisté však je (dle závěru projektu Euroclef, více ZDE), že nejlepšího výsledku léčby se dosahuje v rámci rozštěpových center, kde je tým úzce spolupracujících odborníků a vyškolený personál. A to je cesta, kterou by se měla péče o pacienta i nadále ubírat. To zda léčba bude zahájena ihned po narození či ve 3 měsících, se při aktuálních poznatcích zdá nepodstatné.
Mgr. Anežka Rouš Dvořáková,
předsedkyně výboru