SUBMUKÓZNÍ ROZŠTĚP, MÁVL RUKOU DOKTOR…

Ráda bych Vám popsala naši cestu ke šťastnému úsměvu.
Náš dnes 4 letý syn se narodil s atrézií zvukovodu a mikrocií ( tzn. že máme ušní boltec stočený do ruličky a neprůchodný zvukovod ). Od 3 měsíců věku jsme dojížděli na dětskou ORL kliniku v Motole, kde ho pravidelně co půl roku vyšetřovali. Při prohlídce ve třech letech jsme při odchodu z ordinace panu doktorovi položili otázku, zda-li je normální, že syn tak „huhňá“ při výslovnosti některých slov. Pan doktor, také mezi dveřmi, strčil synovi prst do úst a řekl „ No jo, vždyť máte submukózní rozštěp parta, takových dětí je, to se spraví samo“. A odporučil nás na ORL v místě bydliště, kde nás prý naučí masáže, které to spraví.
Jelikož masáže spojené s aktivní logopedií neměly výsledek, pátrali jsme dál. Jedno odpoledne jsem se o našem problému zmínila známému pediatrovi MUDr. Gregorovi, ten zavzpomínal na svou spolužačku z medicíny, která ordinuje v soukromém sluchovém centru v Praze. Tam jsme dojeli, syna zde kompletně vyšetřili a dali nám informaci, že v některé brněnské nemocnici je paní primářka Vokurková, která se rozštěpy zabývá. Takže začalo pátrání po internetu, kde jsme našli jsme kontakt. K paní primářce jsme se objednali na září, dostali jsme termín operace na duben tohoto roku. Jsme po operaci, která proběhla v pořádku, vstřebáváme stehy a za pár týdnů začneme s masážemi patra a logopedií.
Velmi nás mrzí, že tak „prestižní“ pracoviště jako je veřejnosti prezentována motolská klinika má takovýto „komplexní“ přístup k dítěti. Syn mohl být odoperován o několik měsíců dříve a zažít si tak správnější návyky mluvení. Dnes, se znalostmi, jaké mám, bych vyžadovala důkladnější prohlídku, s vrozenou vadou nejspíš byla i větší pravděpodobnost další anomálie v této oblasti. Ale teď už to může být jen rada pro maminky ostatních dětí.

Operováni jsme byli paní primářkou Vokurkovou ve FN v Černopolní. Po operaci měl syn z důvodu velkého otoku sliznic problémy s dýcháním, proto byl zaintubován a okamžitě převezen na dětské ARO, které naštěstí bylo o patro níže. Po dvou dnech jsme se dostali na chirurg. JIPku a poté na standardní chir.odd. Pro mě jako pro matku (která je navíc zdravotnice) strastiplný týden plný strachu o syna a stěhování se na a z ubytovny na další oddělení v nemocnici. Proč to ale popisuji? Proto, abych Vám dala informaci, že i toto se může stát (po zimě strávené ve školce, opakované rýmě, kašli, rotavirových infekcí jsou sliznice narušené), a hlavně proto, že když už se vyjimečně něco takového stane, nemusíte se bát. Já musím zcela po pravdě napsat, že se mi za celý týden nestalo, že bych za synem nemohla, že by se na mě některá ze sester byť jen zamračila. Tak vstřícný personál, který dal špičkovou péči synovi a mně slova útěchy, byl opravdu uzdravující. Stejně milý a velmi profesionální byl i přístup všech lékařů. Moc jim na dálku děkuji a přeji nám všem, aby svůj přístup nezměnili.

Renata