Kojení v roce 1992
Nového člena rodiny jsme očekávali někdy kolem jedenáctého prosince. Chlapeček se 
však rozhodl přispěchat na svět o něco dříve, a tak na konci listopadu na svět vykoukl Ivo. Narodil se s oboustranným rozštěpem patra i rtu, psal se rok 1992 a hned v prvních hodinách mě upozoňovali lékaři na komplikace s krmením. Bylo mi vysvětleno, že Ivo bude mít pravděpodobně velké problémy se sáním mléka…
Jsme s Ivošem oba dost tvrdohlaví, a tak jsme si hned na začátku řekli, že to zvládneme s vlastními zdroji a žádná umělá výživa na program nepřijdeJ. Hrdinně jsem se dala do odstříkávání mléka a v pohodičce nemocnice se to nezdálo jako nějaký velký problém. Moji skvělí rodiče hned první minuty po narození rozpoutali akci „ Tu nejlepší odsávačku pro našeho Ivoška“. Psal se rok 1992 a trh s odsávačkami zrovna nehýřil širokou nabídkou těchto výrobků. Babička se starším bráškou procestovali okres Vsetín a donesli odsávačku na principu velké injekční stříkačky – byla krásná, nová a ladila do žluta, nicméně, v porodnici to ještě šlo, po příchodu domů to bylo horší. Chlapeček byl dravec a já jsem 5xdenně a nejméně 4x za noc odsávala a odsávala. Nechtěla jsem nic skladovat v ledničce a vše muselo být čerstvé a nejčerstvější. Psala jsem si přesné záznamy kolikrát denně i v noci a jaké množství chlapeček zvládl vypít. Vlastně několik týdnů – do 3 měsíců jsem mu pak po kapkách mačkala mléko z kojenecké sklínky – inspirována příběhem své maminky z děství – takto vychovala malého srnečka až do období, kdy začal sám běhat po lese 🙂 … No, po týdnu závratného tempa a s tříletým bráškou po boku, který se díky tomu naučil velmi rychle počítat, jsem začala lehce propadat beznaději a přemýšlela jsem, zda nesáhneme radši po nějakém mléku z lékárny… Motivace vydržet však byla mnohem silnější. V nemocnici v Brně mi při první návštěvě sdělili, že přijímají k operaci maminky s dítětem jen pokud kojí… Takže jsme pokračovali v kojení a mám pocit, že jsem v tomto období ani nic jiného nestíhala.
Maminka mi mezitím sehnala ještě jednu krásnou mechanickou odsávačku značky CHICCO – dodnes ji před sebou vidím 🙂 – ta ladila do růžova…. Tatínek – lékař a člověk vskutku renesanční – jednou večer – když mě viděl v závěru dne zcela zmordovanou, zkonstatoval: “Něco s tím budeme muset udělat ¨ a odnesl si růžovou odsávačku s balonkem s sebou. Další den přišel s ohromnou cestovní taškou a povídá se spikleneckým úsměvem: „ Kluk bude jako buk“ a vytáhl starý kompresor, který jsem vídávala zaprášený ležet v garáži, s připojenou odsávačkou značky CHICCO. Prosím, nechtějte po mně žádné technické podrobnosti, avšak toto zařízení po připojení do elektrické sítě zcela změnilo náš život. Trychtýřek odsávačky jsem si přiložila k prsu, tatínek zapnul motor a nastal šrumec jako v kravíně. Já, která jsem nepatřila k příliš výkonným kojícím matkám – spíše k těm snaživkám – jsem se mohla stát ihned členkou olympijského 
kojícího týmu. Má první ufňukaná reakce : „Tati, budu jak kráva!“ byla umlčena rázným konstatováním: „Kluk to potřebuje, tak se na všechno ostatní vykašli!!!“
Díky tomuto úžasnému spojení starého motoru a krásné růžové odsávačky CHICCO se naše dny změnily do růžova. Jen jsme museli s Ivem všude s sebou nosit velkou tašku, ve které byl uschován starý motor a hlavně jsem se celou zimu bála výpadků elektřiny, kterých tehdy i přes velké mrazy naštěstí nebylo moc.
Do nemocnice jsme byli s Ivoškem přijati oba a díky našemu neobvyklému technickému vybavení jsme neměli o obdivovatele nouzi. Kojili jsme přibližně do Ivova 4. měsíce, pak jsem to už vzdala…
A kluk skutečně vyrostl do úctyhodné výšky. Dědeček měl pravdu – kluk jako buk – díky jeho skvělému vynálezu….
