PŘÍZNAKY V ŘEČI – PALATOLÁLIE

KAPITOLA 2.

Na úvod je třeba vymezit, co se pod pojmem palatolalie skrývá, co si pod tím představit. Pokud vezmete do ruky pár knížek s logopedickou problematikou, tak zjistíte, že tento pojem nemá jednotné vymezení a že ho různí autoři definují rozdílně. Většina z nich se ale shoduje v tom, že se jedná o narušenou komunikační schopnost, která je spojena s rozštěpem patra (případně s rozštěpem rtu a patra). Termín palatolalie pochází z latinského palatum – tedy patro.

            V souvislosti s palatolalií je třeba vymezit ještě pojem – velofaryngeální insuficience – což by se dalo do srozumitelné češtiny přeložit jako narušená funkce měkkého patra a hltanu. Velofaryngeální insuficience je tedy stav, kdy měkké patro a svalovina hltanu nemohou vytvořit z nějakého důvodu při činnostech jako je polykání, dýchání, foukání, řeč – optimální uzávěr mezi částí hltanu, která je spojena s dutinou ústní a nosohltanem, který je pro tyto činnosti nutný. Velofaryngeální insuficience je hlavní příčinou palatolalie.

            Za základní symptomy palatolalie jsou považovány změny v rezonanci a artikulaci, které ji vždy doprovázejí.

Poruchy nosní rezonance

Palatolalie se vyznačuje typicky porušenou nosní rezonancí (neboli nazalitou). Rezonance je akustický fenomén, který se týká zvuku řeči, a vnímáme ho sluchem. Nosovost je sama o sobě fyziologický jev. V různé míře se objevuje ve všech hláskách. U různých osob můžeme zjistit větší nebo menší stupeň individuální nosovosti. Nazalita, která je mírně zvýšená, působí esteticky. Na rozdíl od huhňavosti – což je narušená, patologicky změněná nosní rezonance, která působí neesteticky a rušivě. Příkladem huhňavosti může být např. stav, kdy člověk „huhňá“ při rýmě.  

Fyziologická nosovost se může za určitých podmínek změnit – buď může dojít k jejímu snížení (při patologickém zmenšení dutiny nosní a nosohltanové) anebo naopak zvýšení (např. když je nedostatečný patrohltanový uzávěr). (Kerekrétiová, 1997)

Poruchy artikulace

Při palatolalii bývá porušena artikulace samohlásek (A, E, I, O, U) i souhlásek. Samohlásky jsou narušeny hypernazálním (neboli nosovým, huhňavým) zabarvením, které vyplývá z poruchy nosní rezonance. Ke změnám souhlásek dochází např. v důsledku slyšitelného nosního úniku vzduchu, ale artikulace může být narušena i z jiných důvodů, např. z důvodu vývojové dyslalie, poruchám chrupu a skusu, poruchám sluchu…

Obecně se ví, že nejméně jsou narušeny nosovky (M, N, Ň), nejvíce hlásky, které vyžadují nejpevnější patrohltanový uzávěr. Typické jsou změny v artikulaci souhlásek – např. hlásky P a B potom znějí jako M, hlásky T a D znějí jako N a hlásky K a G se buď vynechávají, či jsou nahrazovány hrtanovým rázem.

Hláska S patří k nejčastěji a nejvýrazněji narušeným hláskám, a to ve všech třech polohách – tedy na začátku, uprostřed i na konci slova a pak zejména v souhláskových seskupeních (shlucích) – STR, ST, SK, SP a KS. Obecně nejtěžší hláska z hlediska vývoje je hláska R. Ta se v případě velofaryngeální insuficience tvoří obtížně kvůli slabému výdechovému artikulačnímu proudu vzduchu, který je nutný pro rozkmitání jazyka. (Kerekrétiová, 2008)

Dle Neubauera (2010, s. 35 – 36) „v extrémním případě velofaryngeální insuficience je možné správně vyslovovat jen nosovky M – N – Ň a samohlásky. Ostatní hlásky jsou buď vynechávány či častěji nahrazovány hrdelními rázovými zvuky. Takový projev se označuje termínem samohlásková řeč“. O samohláskové řeči hovoří rovněž Lejska (2003, s. 98) „řeč je celkově rozpadlá a je typická, tzv. samohlásková. Místo „maminka“ je nemocný schopen vyslovit jen „a – i – a“.

Srozumitelnost řeči

Narušená srozumitelnost řeči patří k významným symptomům palatolalie. Srozumitelnost řeči, resp. nesrozumitelnost, více ovlivňuje vadná artikulace než narušená rezonance. K nesrozumitelnosti přispívají tedy především nesprávně artikulované souhlásky než nazalizované samohlásky.

Někdy dokáže dítě s palatolalií tvořit jen nazalizované samohlásky, souhlásky vynechává anebo je nahrazuje náhradními zvuky. V tomto případě je řeč těžko srozumitelná až nesrozumitelná. V jiných případech jsou samohlásky nazalizované, souhlásky jsou artikulované na správných artikulačních místech, ale oslabené, se slyšitelným únikem vzduchu do nosu. V tomto případě je srozumitelnost řeči poměrně dobrá. V poslední době se palatolalie jako doprovodný znak rozštěpu primárního a sekundárního patra ani nevyvine, jelikož patrohltanový mechanismus je dostatečný a řeč dítěte je správná jak v artikulační, tak rezonanční složce. V tomto případě je řeč výborně srozumitelná.

Srozumitelnost řeči ovlivňuje rovněž i momentální psychický stav, únava a svoji roli sehrává také míra motivace mluvit srozumitelně. Důležité je, aby dosažený stupeň srozumitelnosti řeči nebyl pro jedince překážkou ve verbální komunikaci s jeho sociálním prostředím. Musí mu sociální interakci umožňovat. (Kerekrétiová, 1997)

Narušený vývoj řeči

Velikým plusem pro děti s rozštěpem jsou rané palatoplastiky (operace patra), které jsou realizované ještě před vlastním řečovým vývojem, či v posledních stádiích předverbálního vývoje. Cílem raných palatoplastik je vytvořit optimální podmínky pro správný vývoj řeči a minimalizovat tak možné příčiny anormálního vývoje řeči a jazyka u dětí s rozštěpovými vadami.

Vývoj řeči může být opožděn z několika příčin: chybění a vadné postavení zubů a čelistí, pooperační traumata (způsobující bolest v oblasti řečových orgánů), porucha sluchu, citová deprivace – kdy je dítě odmítáno rodiči nebo sourozenci, popřípadě širším sociálním okolím, vědomé omezení řečového projevu – aby se zmenšila nápadnost odlišností v řeči. (Kerekrétiová, 2008)

U dětí s rozštěpovými vadami se mohou – ale nemusí – vyskytovat také poruchy sluchu a příznaky v neverbální komunikaci.

 

Použitá literatura:

KEREKRÉTIOVÁ, Aurélia. Palatolália. 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, 1997. 144 s. ISBN 80-223-1140-5.

KEREKRÉTIOVÁ, Aurélia. Velofaryngální dysfunkce a palatolalie: Klinicko-logopedický aspekt. 1 vyd. Praha: Grada, 2008. 208 s. ISBN 978-80-247-2264-1.

LEJSKA, Mojmír. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Praha: Paido, 2003. 156 s. ISBN 80-7315-038-7.

NEUBAUER, Karel. Logopedie: učební text pro bakalářské studium speciální pedagogiky. 3 vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2010. 107 s. ISBN 978-80-7435-053-5.