Operace patra v Dětské nemocnici z pohledu maminky v roce 2015

Termín operace nám byl stanoven 5 měsíců dopředu. Před samotnou operací jsme museli navštívit Dětskou nemocnici, kde nám byly podány informace. Zdaleka jsme se však nedozvěděli vše. Nemocnici jsme pak opouštěli s hromadou papíru a spoustou nezodpovězených otázek.
Čím více se termín operace blížil, tím více jsme byli na Adrianku opatrnější, jen malá rýma by znamenala odklad. Před nástupem do nemocnice bylo nutno navštívit dětského doktora, který provedl předoperační vyšetření včetně odběru krve. Všechny výsledky měla Adrianka, až na malou odchylku ve srážlivosti krve, v pořádku, tudíž nic nebránilo nástupu do nemocnice. Den před zákrokem, v dopoledních hodinách, jsme dorazili do Brna. Po kontrole v chirurgické ambulanci jsme byli poslání na oddělení 14 (Klinika dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie), kde nás ubytovali. Pokoj byl na nemocniční poměry slušně vybaven. Nacházela se zde postel, pro maminku, postýlka pro mimčo, skříň, stůl, dvě židle, televize, vanička, která sloužila i jako umyvadlo, přebalovací pult, televize, lednice a mikrovlnka. Je dost možné, že se vybavení pokojů mírně lišilo. Nejsem si jistá, kolik takto vybavených pokojíčku pro maminky s miminkem na oddělení bylo, ale mám pocit, že 3. Záchod a sprcha byly na chodbě. Na oddělení se nacházela i malá hernička, byla ale vybavena spíše pro starší děti. Oblečení, potřeby ke koupání a přebalování, hračky musí mít miminko vlastní. Sunar Adrianka dostávala nemocniční, každý den kolem 18hodin nám sestřička přinesla jednu lahvičku mlíčka připraveného, tři lahvičky s kojeneckou vodou a tři lahvičky se sunarem, to jsem si podle potřeby namíchala. Z domu jsem měla ohřívačku, tu jsem využila po operaci, kdy Adrianka vypila třeba jen 20ml, ale pila častěji. Já dostala jídlo až další den, pro snídani a oběd jsem si chodila do nemocniční jídelny, večeře byla formou balíčku, který jsem dostala při obědě. Za jídlo jsem neplatila. Sestřičky na oddělení nebyly moc ochotné, proto jsem odcházela vždy, až Adrianka usnula a rychle zpátky.
Teď něco k operaci. Na řadu šla Adrianka jako první v 8 hodin, jíst mohla naposledy ve 2 hodiny. Nesměla mít náušnice a musela mít ostříhané nehty. Ráno proběhla ještě nezbytná kontrola paní doktorkou a mohlo se jít na věc. Operace trvala asi 2 hodiny, poté byla Adrianka převezena na JIP. Mě za ni pustili až ve tři odpoledne. Netuším, jak operaci zvládla jiná miminka ani nechci nikoho děsit, ale to, co mě čekalo při příchodu k Adriančině postýlce, byl šok. Ležela na bříšku, ručičky měla přivázané k postýlce tak, aby se nemohla otočit, z nosánku a pusinky ji tekla krev, plakala a byla nateklá. Sestřičky mě u ní nechaly do 20 hodin. Druhy den ráno mi ji vrátili na pokoj, otok ustupoval, ale nastoupily hleny. Proti bolesti dostávala Nurofen, a když bylo nejhůř Tramal.
Doporučuji vzít sebou nějaké nosítko, po dvou dnech jsem necítila ruce. Nepočítejte s tím, že vám sestřičky pomůžou, za celou dobu jsem narazila pouze na jednu ochotnou, jméno si bohužel nepamatuji.
S každým dnem se stav Adrianky velmi pozvolna zlepšoval. Šestý den nás pustili domů, Nurofen na noc jsme dávali ještě zhruba týden, podkládali jsme Adrianku polštářem, aby se ji lépe dýchalo, patro jsme mazali fialkou a hlídali, aby si do pusinky nesahala. Vincentka nám moc nepomohla a stříknout jí do nosánku byl nadlidský úkol. Odsávat hleny nám paní doktorka nedoporučila, proto nám nezbylo než tohle uplakané období přečkat. Nejkritičtější byl první týden. Zhruba měsíc se jí v noci ucpával nos. Teď, asi měsíc po operaci, už bez problémů opět spinká celou noc. Na kontrolu jdeme bez jednoho týdne po dvou měsících., dřív by to prý, podle slov paní doktorky Vokurkové, bylo zbytečné.
Adriance se po operaci mnohem lépe jí, občas ji jídlo uteče nosem, stává se to ale zřídka. Jsem moc ráda, že už máme tuhle ošklivou, ale nutnou zkušenost za sebou a Adrianka už má zase pusinku od ucha k uchu. Všem miminkům, které tahle nepříjemnost teprve čeká, přeji rychlé uzdravení a maminkám pevné nervy. Dále pak moc děkujeme paní doktorce Vokurkové za její laskavý přístup a za její zlaté ruce.

Zuzana Balcárková