Důležité je to nevzdat
Narodila jsem v roce 1984, kdy byla udělena nobelova cena Jaroslavu Seifertovi a v srpnový den jako americký herec Sean Connery, režisér Tim Burton a japonská zpěvačka Miyabi Natsuyaki.
Narodila jsem s celkovým levostranný rozštěpem. Poprvé se mě skalpel dotkl v šesti měsících, kdy mi byl operován rozštěp rtu. Než k tomu ale došlo, tak mi maminka opatřila dudel s širokým okrajem, protože před třiceti lety lidé nebyli dostatečně informováni o rozštěpech, a tak se stávalo, že lidé byli zvědaví a nakláněli se do kočárku, aby viděli rozštěpové dítě na vlastní oči. Dnes je tomu jinak díky větší informovanosti veřejnosti.
Jako dítě jsem si neuvědomovala, co znamená mít rozštěp. Čas trávený po nemocnicích jsem brala jako dobrodružství. Když mě čekala v řade již několikátá operace, byla jsem to já, kdo utěšoval maminku. Jako dítě jsem byla na operace zvyklá a jsem i dnes, kdy jde většinou o kosmetické zákroky.
Po operaci horního patra jsem začala nedoslýchat na obě uši. A tak mě čekaly operace, kdy mi byla voperována drenáž do obou uší, jejíž účelem bylo zlepšit sluch. Dnes slyším dobře, ale jsou chvíle, kdy se maminka zmíní, že jsem hluchá jako poleno. Ale to nemá nic společného s nedoslýchavostí! Jako jiní, i já úmyslně opomíjím, co je mi říkáno 😀
Nevědomost lidí o rozštěpech v době mého dětství se projevila i na základní škole, kdy učitelky měly dojem, že bych měla navštěvovat zvláštní školu. Pravidelně připomínaly mojí mamince, že by mne měla umístit do zvláštní školy… Učitelky se domnívaly, že rozštěp není jen fyzické postižení, ale i duševní. A tak jsem musela pravidelně navštěvovat psychologickou poradnu, abych prokázala, že jsem duševně zdravá a mohu studovat na klasické základní škole.
Operace podstupuji i v současné době z důvodu, že byla navrhnuta mamince volba, co by se mělo spravit jako první. Maminka zvolila rovnání zubů, které jsem rovnala až do 19 let. Po spravení zubů jsem se ozvala paní doktorce Vokurkové, zda by si mě vzala do parády. V té době mi bylo kolem 24 let. Jediná obava byly finance. Obávala jsem se, že jsem dosáhla plnoletosti, a proto nebudu mít nárok na úhradu operačního zákroku pojišťovnou. Ale doktorka byla posel dobrých zpráv a uklidnila mě, že operace bude hradit pojišťovna. A tak vesele chodím na operace. Na rovnání nosu a tvarování horního rtu.
Jsem optimista. Snažím se brát vše s nadhledem a dívat se dopředu a neohlížet se. Ale právě minulost mě dělá takovou, jaká jsem. 🙂
Vaše Daniela