Svou jedinečnost si celou dobu skrýval

Dne 16. 2. 2014 se nám narodil druhorozený syn Petr. Celé těhotenství probíhalo bez komplikací a nikdo netušil, jaký šok nás teprve čeká.

Předpokládaný termín porodu byl datován ke dni 12. 2. 2014, a jelikož se našemu drobečkovi stále nechtělo ven, museli mu doktoři v Nemocnici Kadaň trochu pomoci. Po několikadenním vyvolávání se Péťa rozhodl, že neděle bude ideální pro příchod na tento svět.

Po velice rychlém porodu (cca 2,5 hodiny) byl Péťa mezi námi s krásnými 3940 g a 51 cm.

Za chvíli ke mně přišla ošetřující lékařka a po chvíli mi sdělila, že náš chlapec se narodil s rozštěpem patra, ale že to není problém, že dnes je to jen ,,kosmetická vada“.

Nevěřícně jsem na ní koukala a říkala si:,, To si ze mě dělají jen legraci, vždyť těhotenství probíhalo normálně a lékař také nic neříkal,“. Než jsem si vše stačila uvědomit, lékařka pokračovala s přednáškou o následných krocích, které budeme muset podstoupit a snažila se nás nějakým způsobem uklidnit. Rovněž přidala historku o své příbuzné, které se také narodilo dítě s rozštěpem. Já jsem jí v tu chvíli téměř nevnímala a jen jsem si v duchu říkala: ,, přestaň mluvit, já vím co je to rozštěp a konečně mi ho přineste ukázat.“  Ta chvíle čekání mi připadala jako věčnost.  Když jsem viděla přicházet ještě stále šokovaného tatínka se synem v náručí a viděla jsem jak se tváří, najednou jsem si uvědomila, že je to pravda.

Přinesli mi: ,,černé dlouhovlasé dítě s roztrženou pusou“.  V prvním okamžiku to byl šok, na který nikdy v životě nezapomenu. Děti s rozštěpem jsem viděla na obrázcích, v televizi, ale nikdy v životě mě nenapadlo, že jednoho takového: ,,rozštěpáčka“ budeme mít doma a že nám život otočí naruby.

První pohled byl sice šokující, ale po pár minutách už mi to tak hrozné nepřipadalo.

Hned po převozu z porodního sálu se nám na pokoji dveře nezavřely a začal maraton návštěv. Chodili z novorozeneckého, dětského a já nevím ještě z jakých oddělení a chtěli vidět dítě s celkovým jednostranným rozštěpem a ke všemu se dvěma souměrnými hematomy na hlavě. Hned nám sestřičky daly přezdívku: ,,Čertík“ (černý a s rohy) J Za pár dní jsme byli v nemocnici tak známí, že jsme si připadali jako celebrity 🙂

 

S Péťou jsem chodila na sesternu, kde se krmil s Habrmannovy lahve, protože kojit samozřejmě nešlo.  Mateřské mléko jsem mu pravidelně odstříkávala a s pitím z lahve neměl žádný problém. Sem tam se stalo, že mu mléko šlo i nosem, ale s tím jsme počítali.

Radost z nového přírůstku, ale střídaly i starosti, které jsme museli ještě v porodnici co nejrychleji řešit. V nejbližší době nás měla čekat operace rtu, která se doporučuje provést co nejdříve. Díky dětské lékařce paní Jitce Poláchové, která se o nás starala v porodnici a ihned začala zjišťovat vše potřebné, jsme získali cenné informace. Mezi ty zásadní byla informace o potencionálních místech, kde se operace rozštěpů provádějí. Mimochodem je to pouze Praha a Brno. Vinohradská nemocnice v Praze nám vzhledem k tomu, že jsme ze severozápadních Čech přišla jako příznivější varianta. Po dlouhém uvážení, ale hlavně po velmi vstřícné reakci plastické chirurgie Dětské nemocnice v Brně a po zhlédnutí výsledné práce této kliniky, jsme se rozhodli, že pojedeme tam. V tu chvíli člověk neřeší vzdálenost, ale chce to nejlepší pro svého potomka. Rovněž musím konstatovat, že všichni v porodnici v Kadani se k nám chovali moc pěkně a hodně nám pomáhali. Po čtyřech dnech nás konečně pustili domů.

Velkým zklamáním po propuštění z porodnice pro nás bylo zjištění, že zdravotní pojišťovny alespoň částečně nezohledňují tyto případy, kdy místo toho, aby například kojenecká „Habrmanova láhev“ byla cenově srovnatelná se standardní, tak je tomu naopak a ještě je v lékárnách nedostupná.

V neděli 23.2.2014 přesně týden po porodu jsme měli nástup do FN Brno, kde jsme se připravovali na rekonstrukci rtu.

V pondělí ráno byl Péťa převezen na operační sál, kde byla provedena plastická operace rtu, kterou prováděla paní doktorka Vokurková. Dvě hodiny čekání na chodbě utíkaly tak příšerně pomalu, že mi připadalo jako bych tam seděla sto let.

Nakonec po 2,5 hodinách čekání jsem se konečně dočkala a našeho čertíka nám převezli na JIP. Po pár minutách za mnou přišel lékař, který měl Péťu na starost a řekl: ,,Vše dopadlo dobře a jako bonus jsme Vašemu synovi odsáli ty dva hematomy na hlavě.“ 🙂

Druhý den, po vizitě byl propuštěn z JIP na normální pokoj a to byl můj druhý šok! Jizvu po operaci měl sice ještě zalepenou, ale už v tu chvíli jsem viděla v postýlce úplně jiného chlapečka. Už to nebyl náš krásný chlapeček s roztrženou pusou J Byl to úplně jiný človíček. Jediné co na něm snad zůstalo stejné, byly asi jen ty černé vlásky J Každou chvíli nás chodily kontrolovat sestřičky. Když už Péťa nebyl pod tak silným vlivem tlumících léků, řekla sestřička: ,,Dávejte pozor, aby mu ta náplast na stezích vydržela několik dní.“  Než to ale dořekla, náplast byla fuč 🙂

Sedmý den po operaci jsme už čekali jen na vytažení stehů.  Když už jsme měli stehy vytažené, paní MUDr. Vokurková nám ukázala, jak se nasazují nostrilky a mohli jsme konečně po týdenním pobytu ve FN Brno domů. 🙂

Rádi bychom tímto velice poděkovali paní lékařce Vokurkové, která odvedla skvělou práci. Po této operaci jsme měli pocit, jako bychom měli úplně jiného krásného kluka. A samozřejmě velké díky patří i veškerému personálu na Pediatrické klinice Dětské nemocnice v Brně, oddělení 56.

Nyní už máme 6 měsíců a daří se nám dobře. Jíme, pijeme vše dle chuti, a že máme rozštěp patra na nás téměř vůbec nejde poznat. 🙂 Při 6. měsíční kontrole máme 8Kg 🙂 Nostrilky nosíme neustále. Stává se z nás blonďáček se stále pomněnkově modrýma očima. A také pěkný rošťák. 🙂

Momentálně nás 8. 9. 2014 čeká opět malý výlet do FN Brno na operaci patra.

Každý kdo se na našeho Péťu teď podívá, na první pohled nepozná, že se narodil s celkovým rozštěpem.

Svou jedinečnost ( rozštěp) si Péťa celé těhotenství schovával za pupečníkovou šňůru a ruce, takže ani 3D ultrazvuk nic neviděl. Svoje malé překvapení si schovával až do svého příchodu na tento svět. Jsme za to moc rádi, protože se klidně mohlo stát, že by nemohl rozdávat svůj šťastný úsměv nám všem a to by byla velká škoda.

Ještě nás čeká dlouhá cesta, ale již dnes musíme konstatovat, že je to báječný na všechny usměvavý kluk: „což neustále slýcháme od blízkých přátel a rodinných příslušníků“ a jsme moc rádi, že je mezi námi. Po všech velmi těžkých začátcích, je náš pohled na tuto věc naprosto odlišný a myslím, že se změnil názor i blízkého okolí.

🙂 🙂 🙂

Závěrem bychom ještě chtěli všem poděkovat. Nejen za lékařskou péči, ale i všem příbuzným a přátelům za bezvadný přístup. Rovněž bychom chtěli popřát všem se stejnou zkušeností pevné nervy v počátcích a hlavně zdraví, štěstí a jen příjemné zprávy do budoucna. A to nejen z hlediska zdravotního, ale i životního.

 

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *