Můj doktor profesor Fára
Prof. MUDr. Miroslav Fára, DrSc. *29.7.1923 +4.1.2013 byl významný představitel české
plastické chirurgie, pokračovatel a jeden z posledních žáků prof. Františka Buriana a dlouholetý přednosta Kliniky plastické chirurgie 3. lékařské fakulty UK v Praze a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Miroslav Fára se narodil 29. července 1923 v Pelhřimově, kde získal základní i středoškolské vzdělání, maturoval v roce 1941. V roce 1949 úspěšně ukončil svá studia na lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze. Poté do roku 1955 pracoval v nemocnici v Jindřichově Hradci, krátce na interním oddělení a následně na chirurgii a gynekologii.
V roce 1955 byl přijat na Kliniku plastické chirurgie v Praze jako sekundární lékař. Měl možnost po dobu 10 let pracovat pod vedením profesora Buriana a později pod vedením jeho následovníků prof. Karfíka a prof. Peškové. V roce 1964 byl jmenován odborným asistentem a v roce 1965 získal titul kandidáta věd, v roce 1965 byl jmenován docentem, v roce 1970 získal titul doktora věd a v roce 1976 byl ustanoven profesorem plastické chirurgie.
Své profesionální zkušenosti si rozšířil během dlouhodobých studijních pobytů ve Švédsku a USA. Navštívil řadu významných zahraničních pracovišť ve Spojených státech, Kanadě, Japonsku, Austrálii, Singapuru, Thajsku, Brazílii, Mexiku, Peru a Indii, kam byl zván přednášet.
V roce 1975 se stal přednostou Kliniky plastické chirurgie v Praze, kterou vedl až do roku 1992. Na klinice pod jeho odborným i lidským vedením vyrůstali další odborníci plastické chirurgie jako například Miroslav Tvrdek a Jan Měšťák. V té době rovněž vedl II. oddělení Institutu experimentální medicíny Československé akademie věd, které se zabývalo problematikou vrozených vad a popálenin.
Publikoval přes 200 vědeckých článků z různých problematik plastické chirurgie a byl spoluautorem 11 monografií. Profesor Fára se účastnil řady zahraničních i domácích kongresů a sympozií, kde přednesl téměř 300 přednášek. Zvláštní pozornost zasluhují jeho práce zabývající se problematikou obličejových rozštěpů. Jeho anatomické studie mají světovou prioritu a jsou uváděny v nejvýznamnějších světových publikacích zabývajících se touto problematikou. Je rovněž prvním autorem, který popsal nový syndrom „ Dysmorphia otofaciocervicalis“.
Miroslav Fára byl členem korespondentem Československé akademie věd, čestným členem České společnosti plastické chirurgie ČLS JEP a mnoha zahraničních lékařských společností. Jako jediný reprezentant tehdejší východní Evropy byl v letech 1975-1983 zvolen členem výkonného výboru International Confederation for Plastic Reconstructive and Aesthetic Surgery. Oceněním jeho celoživotní práce a přínosu pro plastickou chirurgii bylo pozvání na kongres American Society of Plastic and reconstructive Surgeons v roce 1992, kde přednesl výroční Maliniac Lecture. Byl nositelem řady dalších ocenění domácích i zahraničních například v roce 1998 mu byla udělena medaile J.E. Turkyně.
V profesorovi MUDr. Miroslavu Fárovi, DrSc. měla česká plastická chirurgie významnou osobnost, mimořádného učitele i mezinárodně uznávaného odborníka.
Poděkování
Měla jsem velké štěstí, že Miroslav Fára byl „můj“ doktor a já byla „jeho“ pacientka. Byla jsem podle vyprávění mamky jedním ze dvou dětí, kterým operoval obě strany oboustranného rozštěpu najednou při jedné operaci. Na kartě jsem měla barevnou tečku, což znamenalo, jak jsem se později dozvěděla, „výzkum“. Znala jsem ho snad odjakživa. Chodila jsem do nemocnice a vždy mě uvítal a řekl mi „Ahoj Janičko, jak se máš“. Když jsem byla malá, posadil si mne před sebe, ruce mi položil na moje ruce a chtěl, abych po něm opakovala „kočička, babička“ a další slova. Pokud jsem byla v nemocnici na operaci, vodil mě jako malou po oddělení a všem mě představoval. V šesti letech jsem stále neměla náušnice a tak se s mojí mamkou dohodli, že mi píchne uši. Vzal mne za ruku, odvedl na sálek, píchnul uši a nasadil náušnice. Jak jsem rostla byl mi jako lékař oporou v dospívání a v proměně v mladou ženu. Snažil se pro mne vždy udělat maximum po profesní i lidské sránce. Život věci zařídil tak, že jsme se opět setkali, když se nám narodil syn. Se stejnou láskou a pochopením, jakým kdysi přistupoval ke mně, přistupoval následně k našemu synovi a s úctou ke mně, jako k matce. Operoval našeho syna a zároveň operoval i mě, neboť jsem potřebovala i v dospělosti upravit ret a hlavně patro. Věnoval nám oběma vše co uměl, věnoval nám svou péči a za to mu patří moje obrovské poděkování. Je to člověk, bez kterého bych nebyla to, co nyní jsem. Děkuji!
Jana Šibalová
zdroj:http://www.medical-academy.cz/cla/akce.php?IDakce=383
PODĚKOVÁNÍ OD PANÍ ILONY PŘIBYLOVÉ
Byla jsem také pacientkou pana profesora Fáry. Byl to můj doktor, když jsem byla malá tak jsem mu říkala dědo. Byl to skvělý lékař a strašně hodný člověk, který uměl vždy vyslechnout, dobře poradit. Měla jsem ho strašně ráda.
K panu profesorovi jsem se dostala jako pacientka jako dvouměsíční miminko. Mamka mi říkala že když tam s tátou přijeli, tak že jim přišel otevřít vchodové dveře doktor, podržel jim kočár. Po příchodu do ordinace zjistili že to byl stejný doktor co jim otevřel- pan doktor Fára.
V sedmi měsících mně poprvé operoval pravostraný rozštěp rtu. Když mně pak propouštěl domů tak řekl mamce že mi musí operovaný ret pořádně masírovat, že jednu práci udělal on a druhou musí udělat ona. Mamka říkala že si jeho slova vzala k srdci, pořádně mi ret masírovala i když jsem prý hodně brečela. Řekla mi že když jsme tam pak přijeli na kontrolu tak pan doktor měl obrovskou radost mamku pochválil a že mně prý vzal do náruče a vynesl do čekárny a všem maminkám ukazoval jak má ret po operaci vypadat.
Pak následovali další operace- ve třech, v šesti letech, v deseti, poslední operaci jsem měla v šestnácti letech, kde mi ret dotvaroval a dal mi tam plastiku.
Nikdy nezapomenu jak si se mnou při každé kontrole povídal, když jsem byla v nemocnici, bylo mi šest let, na mikuláše a čerta tak dělal čerta. Pokaždé měl pro mně veselý úsměv a dobrou radu. Dost často si vzpomenu na jeho větu když jsem byla v šestnácti letech na operaci, tak když jsem za nim chodila na oddělení na kontroly a vytahoval mi z nosu destičku a hodně mi to bolelo, tak jsem mu ucukla, tak mi řekl at držím že musím pro krásu něco vydržet!!! A ještě nezapomenu na jeho při každé kontrole v ambulanci při odchodu podání mně ruky s pozdravem nazdar.
Vím že ho měli všechny děti rádi, a to jsem jich potkala hodně. Dost často si vzpomenu na děti co jsem na plastice vídala, vím že už jsou také dospělí, ale myslím že kdyby se lidé co byli pana profesora Fáry pacienti ozvali tak by jsme možná i zjistili že jsme se tam viděli. Bylo by to zajímavé zjištění. Prosím kdo byl pacientem profesora Fáry tak se ozvěte? Děkuji.
e-mail: Ilona.Jessica@seznam.cz
Ilona Přibylová.