Zkušenosti s operací čelisti

Petřík se narodil, jako jedno z dvojčat, v únoru 2005. V listopadu 2014 podstoupil implantaci kostního štěpu na KPECH v Brně na ulici Berkova.

Ve čtvrtek 20. listopadu nás na klinice přijali k hospitalizaci. Protože jsem chtěla být v nemocnici s Petrem, přijali i mne. Jelikož jsem pracující, byla mi na dobu pobytu vystavena pracovní neschopnost.
S Petrem jsme byli ubytovaní na společném pokoji. Pokud ale není na dětském oddělení dostatek místa, je doprovod dítěte ubytovaný na jednom z pokojů oddělení pánského, které je ale na stejném patře.

Na 21. listopadu byla plánovaná operace, takže od půlnoci měl Petr zakázáno cokoliv jíst nebo pít. Kolem 8.hodiny ho odvezli na sál. Petra operovala paní doktorka Kučerová za asistence pana doktora Nováka, který odebíral štěp z kyčelního kloubu. Asi za hodinu se už za mnou stavila paní doktorka s informací, že vše proběhlo bez jakýchkoliv komplikací a za necelou půlhodinku jsem měla už Petra zpátky u sebe. (Jenom chci dodat, že pokud je v den operace dostatek místa na JIP, tak si tam dítě nechají a přivezou vám ho až druhý den) Byl sice vzhůru, ale plakal bolestí, měl zimnici a vůbec nereagoval na moje slova. Nevěděla jsem, jak ho utišit a tak jsem mu začala zpívat ukolébavku, kterou jsem klukům zpívávala, když byli miminka. Nevím, jestli zabraly léky, které mu sestřička dala do kapačky, když ho přivezli nebo to bylo tou ukolébavkou, ale jisté je, že se okamžitě zklidnil a usnul. Za nějakou dobu se probudil a stěžoval si, že by moc rád spal, ale že to prostě přes bolest nejde. Poprosila jsem tedy sestřičku o další dávku léků. V den operace Petr vůbec nevstal z postele. Když potřeboval na záchod, podala jsem mu bažanta. Noc jsme přečkali ještě s podporou léků.

Druhý den ho sestřička doprovodila na záchod. Největší problém měl s tím, aby se posadil na posteli. Řezem jsou totiž dost narušené i břišní svaly, takže ho bolelo každé zatnutí těchto svalů. Když nám po nějaké době poradila sestřička, aby si sedal přes bok, hned bylo zase veseleji. Obličej měl oteklý, ale tam prý bolesti neměl žádné. V tu dobu dostával léky od bolesti už jen pouze na vyžádání, takže jsem to nechala opravdu na něm. Když nechtěl, tak prostě nedostal :-). Den ode dne bolesti ustupovaly, a když ho propouštěli, tak už jen trochu pokulhával. Celou dobu pobytu dostával ATB, po každém jídle si vyplachoval ústa heřmánkem a stříkal do nosu vincentku a přijímal tekutou stravu.

Třetí den po operaci mu pan doktor vyndal z rány dren a ve středu ho propustili domů. V nemocnici jsme tedy strávili 6 nocí. Všechny stehy byly vstřebatelné, takže mu paní doktorka při kontrole odstřihla jen uzlíky na začátku a konci jizvy.

Ještě několik týdnů si proplachoval ústa heřmánkem a stříkal vincentku. Měl doporučenou tekutou stravu, ale po rozmluvě s doktorkou jsme to řešili tak, že nejedl nic tvrdého (oplatky topinky, kůrku chleba…), nic neukusoval, všechno si krájel na malé kousky, které si dával až na stoličky a snažil se kousat na druhé straně než měl voperovaný štěp. 4. prosince už šel do školy, takže zameškal přesně 2 týdny a z tělocviku a veškerých sportovních aktivit byl omluvený až do poloviny ledna.

Všem dětem, které tato operace čeká, přeji co nejméně bolesti a rychlou rekonvalescenci, rodičům pak pevné nervy 🙂

                                                                           Dana Voráčová