ZALOŽENÍ PLASTICKÉ CHIRURGIE

Zásluhou profesora Arnolda Jiráska, tehdejšího prezidenta lékařské komory a s velkým přispěním doktora Buriana, byla u nás v roce 1932 plastická chirurgie jako první na světě uznána samostatným oborem a jako taková i přednášena studentům Lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

František Burian se narodil v Praze na Malé Straně 17. září 1881. Studoval na Malostranském gymnáziu, kde maturoval v roce 1900. Lékařství studoval na pražské Lékařské fakultě, kde promoval 6. dubna 1906. V letech 1912-1913 odjel s lékařským týmem do Balkánské války. Po návratu zahájil soukromou praxi jako odborný lékař chirurgie, ale na počátku 1. světové války byl opět povolán k vojsku.

Svých zkušeností z operování válečných veteránů brzy využil také při operování vrozených vad, které v naprosté většině případů stály v té době mimo vážný zájem chirurgů

Ve 40. a 50. letech pomohl založit plasticko-chirurgické ústavy nejen na Moravě a Slovensku, ale také v Polsku, Bulharsku a Rumunsku tím, že vyškolil pro vedoucí místa kvalifikované přednosty.

Příkladný byl Burianův vztah k pacientům.

Své lékaře učil, že plastický chirurg není nikdy dosti velký puntičkář a každý dílčí výkon operace musí být proveden s největší pozorností a přesností. Velký operatér je jen ten, který dokáže provést se stejným zaujetím a dobrým výsledkem stejně tu největší jako tu nejmenší operaci. Vštěpoval jim krédo, že plastický chirurg nikdy nesmí být plně spokojen s dosaženým výsledkem, nýbrž že musí chtít být příště lepší.

Velká byla Burianova ohleduplnost k dětem. Jeho vztah k léčbě vrozených vad vyplývá z úvodních slov jeho monografie o obličejových rozštěpech:

„Narozením dítěte poznamenaného jakoukoliv vadou je první postižena rodina. Rodiče utrpí krutě bolestné zklamání. Hrdost mateřství je poraněna. Podvědomá touha člověka dát světu a zanechat po sobě tvora lepšího, než je sám, nebyla splněna. Nejkrutější jsou vrozené vady obličeje, protože jsou nejnápadnější, není možné je zakrýt. U těžkých forem rozštěpů je porušen soulad obličeje v místech, která slouží projevům duše. Devět měsíců snila matka o úsměvu ve tvářičce svého očekávaného dítěte, a náhle patří do rozšklebené nestvůrné masky. Když pak mateřská láska přemůže hrůzu a odpor, zůstává a stále roste úzkost o budoucnost dítěte. Matka se děsí představou, že tělesný i duševní vývoj jejího dítěte bude těžce bržděn, že bude zesměšňováno a s odporem odstrkováno, že nenalezne zaměstnání, ba, že bude vůbec vyloučeno ze společnosti.”

Rozštěpy se staly Burianovým celoživotním koníčkem. Uveřejnil více než 200 vědeckých prací v českých a v zahraničních časopisech a 4 monografie. Velkou pozornost věnoval studiu vrozených vad, zvláště obličejových rozštěpů.

Byl autorem významných monografií, např. Chirurgie rozštěpů nebo Atlas plastické chirurgie.

Burian byl často zván do zahraničí přednášet a při té příležitosti mu bylo již v roce 1937 uděleno čestné členství chirurgické společnosti USA a nedlouho nato i členství Akademie věd USA.

Akademik Burian vždy zdůrazňoval, že práce plastického chirurga se nesmí omezovat na provedení operace. Musí se starat o řádnou pooperační rehabilitaci pacienta. Musí se naučit předávat nadšení pro spolupráci specialistům dalších lékařských oborů za účelem vytvoření efektivního léčebného týmu. Toto platí jak pro komplexní léčbu vrozených vad, tak i úrazů, nádorů a popálenin.

Burian mluvil anglicky, francouzsky, německy, italsky i latinsky a na stará kolena se ještě učil rusky. Plastickou chirurgii v Československu dovedl na špičkovou úroveň, a to o generaci dříve než ve většině rozvinutých zemí. Jméno Františka Buriana vyslovovali doktoři v Americe i v Asii. A jeho jméno šeptala s nadějí ústa zmrzačených i ústa beze rtů. S nadějí se k němu upínali lidé bez tváře i děti, pro které byl jenom hodný starý pán. Pán, který neléčil jen vady na těle, ale především na duši.

Zemřel v roce 1965

 

Zdroj:

http://www.achot.cz/detail.php?stat=145
http://vikend.nova.cz/clanek/novinky/vikend-14-2-frantisek-burian-prukopnik-plasticke-chirurgie.html