Z HISTORIE ROZŠTĚPŮ díl II.
Diagnostika
První metody vyšetření a diagnostiky fyziologických a patologických funkcí měkké
ho patra vznikly v 19. století. Počátkem století se jednalo především o přímé pozorování struktur skrz rozštěpovou štěrbinu. Ve druhé polovině 19. století už byla situace odlišná. Objevovala se nová vyšetření – např. Czermak vytváří vodní a zrcátkový test. Nová éra začíná objevením RTG na konci století.
ho patra vznikly v 19. století. Počátkem století se jednalo především o přímé pozorování struktur skrz rozštěpovou štěrbinu. Ve druhé polovině 19. století už byla situace odlišná. Objevovala se nová vyšetření – např. Czermak vytváří vodní a zrcátkový test. Nová éra začíná objevením RTG na konci století..
.
.
.
Chirurgická léčba
Od 16. s
toletí lze hovořit o novodobé chirurgické léčbě. Jako první popsal písemně operaci rozštěpu rtu Ambroise Parré. Nejsta
rší prameny se zabývají výhradně operacemi rozštěpů rtu. První popisy operací jsou známy již z doby před objevením asepse a anestezie.
toletí lze hovořit o novodobé chirurgické léčbě. Jako první popsal písemně operaci rozštěpu rtu Ambroise Parré. Nejstarší prameny se zabývají výhradně operacemi rozštěpů rtu. První popisy operací jsou známy již z doby před objevením asepse a anestezie..
.
.
.
.První detailní popis uzavření rozštěpu patra uveřejňuje roku 1817 Carl von Graefe. Fyziologická funkce se dostává do popředí pracemi Passavantovými (1862).
Historie současných modifikací operací patra se odvíjí od roku 1926.
.
.
.
Prof. MUDr. František Burian
František Burian se narodil 17. září 1881 v Praze a byl zakladatelem a průkopníkem plastické chirurgie jak v Československu, tak také na Evropském kontinentu. Od roku 1904, ještě během studií, pracoval jako demonstrátor patologickoanatomického ústavu. Roku 1906 – po promoci – se v témže ústavu stal asistentem. Po roce a půl přešel pracovat na chirurgii, nejprve opět jako demonstrátor a poté jako asistent 1. chirurgické kliniky. Získal rozsáhlou průpravu od profesora Otakara Kukuly pro péči o raněné, kterou využil při svém nasazení v balkánských válkách. V armádě zůstal až do roku 1931.
Roku 1929 byl habilitován z patologie a terapie nemocí chirurgických. Roku 1937 byl Burian jmenován mimořádným profesorem estetické chirurgie (což byl název oboru až do roku 1948) a dále přednostou Ústavu plastické chirurgie. Z ústavu vznikla klinika a František Burian se stal jejím přednostou a řádným profesorem. Roku 1955 byl zvolen akademikem a stal se ředitelem Laboratoře plastické chirurgie Československé akademie věd. V této funkci působil aţ do své smrti.
.
Četnými originálními postupy obohatil operační metodiku poranění a vrozených vad obličeje, zejména rozštěpů.
Zahájil éru moderní léčby popálenin. Na svou dobu se ojediněle věnoval rekonst rukcím i ostatních částí těla. Mezi jeho zásluhy patří nejen to, ţe se přičinil o budování dalších pracovišť v Brně, Bratislavě, Košicích, ale že se zasloužil o to, aby roku 1932 byla v Československu jako prvním státě na světě uznána plastická chirurgie jako samostatný obor. Za svůj ţivot publikoval více neţ dvě stě vědeckých prací, několik monografií a vysokoškolských skript. Za zmínku jistě stojí monografie Chirurgie rozštěpů rtů a patra (Praha 1954). Byl čestným členem mnoha vědeckých společností (např. Gesellschaft für Kieferchirurgie Humboldtovy univerzity, Royal Medical Society…).
.
Byl to lékař, který vždy myslel na zájem pacienta a snažil se mu pomoci obnovit či nalézt rovnocenné místo ve společnosti.
.
Roku 1957 publikoval údaj, že začátkem 20. století se dožívalo dospělosti jen 15% nemocných s rozštěpem. V době jeho publikace již bylo toto číslo 90% a vsoučasné době je to prakticky 100%. Burian tvrdil, že problémy obličejových rozštěpů jsou dva – a to problém léčby a problém prevence.
.
Sám byl velkým stoupencem prevence.
Protože neznal přesnou příčinu vzniku, uvažoval již v roce 1957 na svou dobu vysoce avantgardně i možnost antikoncepce, sterilizace ba dokonce umělé přerušení těhotenství u rizikových žen. Přesto však věnoval maximální úsilí terciární prevenci.
.
Burianova práce z roku 1957 dokumentuje jeho úžasně komplexní a moderní uvažování. Napsal tehdy, že se zvýšeným procentem přeživších dětí, bude v populaci stoupat patologická vrozená dispozice pro vznik rozštěpových vad a skupina lidí s nějakým typem rozštěpu bude narůstat. Dospěl k názoru, že je nejvyšší čas zahájit mezinárodní úsilí o adekvátní prevenci. Tvrdil, že jedinou možností omezení vzniku rozštěpových vad je eliminace příčin vzniku. Chtěl, aby byly rizikové rodiny vyšetřeny a všechna data statisticky zpracována. Dále chtěl zkoumat jednotlivé vlivy a jejich dopad na možnost způsobení dědičnosti ve zdravých rodinách. Vlivy měly být probírány se všemi odvětvími vědy a chtěl, aby spolupracovali i veterináři (jelikož rozštěpy jsou časté i u zvířat). Už ve své době považoval za důležitý multidisciplinární přístup.
.
.
zdroj článeku: bakalářská práce Michaela Chotěborová
ilustrační obrázky zdroj: http://www.levieilhesdin.org, wikipedie,http://vynalezci.nm.cz
