Trápení vystřídala radost

Tomášek je naše třetí dítě. O tom, že bude mít rozštěp jsme se dozveděli v 21.týdnu těhotenství. Já sama jsem měla celkový levostranný rozštěp a díky tomu mě moje gynekoložka v těhotenství poslala do genetického centra na podrbnější ultrazvuk, aby bylo možné miminko dobře prohlédnout. U prvních dvou dětí (chlapeček a holčička) bylo vše v pořádku. Na ultrazvuk s Tomáškem jsem proto jela naprosto klidná a řikala jsem si, že když mám dvě děti zdravé a rozštěp nemělo ani jedno, že to třetí bude také v pořádku.
Na ultrazvuku pan doktor miminko prohlédl, přeměřil a řekl nám kolik přibližně váží a že to bude chlapeček. Pak teprve se zameřil na pusinku. Hned na něm bylo vidět, jak se zarazil, že není něco v pořádku. A bohužel nám oznámil. že miminko bude mít rozštěp. Ještě s jednu paní doktorkou Tomáškovu hlavičku prohlíželi na ultrazvuku společně a jejich závěr zněl takto: miminko bude mít pravostranný rozštěp rtu, čelisti a patra. Tedy úplně stejně, jako jsem to měla já.
Mně začali téct slzy jak hrachy a nechtělo se mi tomu věřit. Napadalo mě čím vším si bude muset prcek projít, operace, doktoři, logopedie, rovnátka…věděla jsem sama ze své zkušenosti, co jsem si prožila a kolik jsem absolvovala kvůli rozštěpu operaci (bylo jich celkem 8), nespočet návštěv u lékařů….a taky výsměch ve škole a špatné zařazování do společnosti. Taky jsem se začala obviňovat, že je chyba ve mě, že má malý rozštěp, že to má po mě, že za to můžu jen já….a bylo mi to líto vůči manželovi a našim dvěma dětem…vždyť jich se to taky bude týkat…že to zasáhne do chodu celé rodiny…bude to náročné…
Pak doktor ještě pročítal dokumentaci a jelikož z ní vyčetl, že moje neteř má mentální poruchu, tak nám říkal, že i rozštěp je často spojován s mentálními poruchami a že je velmi pravděpodobné, že by miminko mohlo mít také nějakou mentální nemoc. To nebylo příjemné poslouchat, ale když se nás vzápětí několikrát ptal, jestli nechceme jít na potrat, tak jsme rezolutně odmítli. Před chvilí nám sdělil, kolik mimi váží, že vypadá fyzicky v pořádku…už mám bříško…to ne, to bychom neudělali. Ptal se ještě, jestli si budem případně chtět nechat dítě s mentální poruchou….Nebyly to vůbec přijemné otázky. Odběr plodové vody jsme také odmítli. Pan doktor nevypadal z nášich rozhodnutí moc nadšeně. Na odběr plodové vody se mě ptal asi dvakrát. Chápu, že je to jeho práce. Možná byl jen po celém pracovním dni unavený a už se viděl doma (bylo to odpoledne). Vzali nám tedy krev na testy.

Tahle první návštěva v genetickém centru byla hodně psychicky náročná a na všechny vysledky testů z krve jsme čekali 5 tydnů. Naštěstí vyloučili jakoukoli mentální nemoc. V genetickém centru jsme byli ještě 2x na kontrole a vždy nám říkali, že se bude jednat o rozštěp rtu, čelisti a patra na pravé straně. Naštěstí je vidět, že je to rozštěp malý.
V genetickém centru nám doporučili operaci miminka v Praze (GC tam spádově patří a pacientky vlastně ani jinam neposílají). My jsme si ale zjistili na internetu možnost operace v Brně u paní doktorky Vokurkové. Z genetického centra nám do Brna zavolali a domluvili první konzultaci na gynekologii v FN Brno, kde budu rodit. Tam nám dali kontakt na dr. Vokurkovou. U ní jsme si konzultaci domluvili sami a byli jsme tam asi 3 měsíce před porodem. Paní dokrorka byla velmi milá a říkala mi, abych se určitě z ničeho neobviňovala, že bohužel nyní je období, kdy rozštěpů přibývá. Je to možná tou teplou zimou a různými viry které „létaly“ ve vzduchu.  Že jsem si bohužel vybrala špatné období pro to, mít miminko 🙂 Já jsem si uvědomila, že mi mezi 6-10 tydnem těhotnství nebylo vůbec dobře, asi nějaká viroza, a 6-10 tyden, to je právě ta doba, kdy se miminku vyvíjí obličej.  Takže to mě jistým způsobem
uklidnilo.
Asi 3 tydny před plánovaným porodem jsem byla ještě na gynekologii v FN Brno u dr. Gerychové. Tomášek si držel celou dobu před pusinkou ruku, takže nebylo moc možné rozštěp prohlédnout, ale paní doktorka přece jen něco viděla a řikala že to bude určitě decentní rozštěp a čelist a patro že nemůže říct jestli ano ne….to byla malilinkatá jiskřička naděje, že by to mohl být jen ret. Raději jsem si to ale moc nepřipouštěla.
Porod byl plánovaný a vyvolaný (kvůli dojezdové vzdálenosti).  Byl hodně rychlý a Tomík si pod ručičkou opravdu schovával JEN ROZŠTĚP RTU. Radost to byla obrovská. Kojení zvládl hned po pár hodinách skvěle. Takže žádné speciální lahvičky, žádné odsávání mléka…opravdu úleva. Druhý den odpoledne mi ho odvezli do dětské nemocnice a další den ho paní primářka Vokurková operovala. Já jsem za  ním přišla třetí den po porodu, kdy jsem byla propuštěna z porodnice a byla jsem s ním oddělení č.56 týden, než mu vyndali stehy. Bydlela jsem v jednom z nových pokojů pro maminky, které tam zrekonstruovali. Tomík byl po operaci úplně jiný kluk. Když jsme k němu s manželem po operaci poprvé přišli, tak klidně spal a vypadal spokojeně. Lékařům i sestřičkám na tomto oddělení patří velký dík, za to kolik péče věnují miminkům a také rodičům. A dík patří samozřejmě i paní doktorce Vokurkové