|

SMÍŠEK

Náš příběh začnu v den, kdy jsme s manželem plánovali naše již čtvté dětátko. Povedlo se během měsíce a já docházela na pravidelné kontroly, které všechny byly v naprostém pořádku a nás ani ve snu nenapadlo, že by vše dopadlo jinak než dobře! Přišel den “D” a po dlouhém a těžkém porodu se nám narodil syn Péta.

Pan doktor mi ho hned dal na bříško (sám ještě ani nic netušil) a já se ho jen se slzami v očích zeptala: “Co to má s pusinkou!” Po té malého okamžitě odnesli a my se s manželem snažili vzpamatovat z šoku, který jsme nečekali! Já měla okamžitě před očima chlapce s rozštěpem, který když sem byla ještě dítě, žil nedaleko od nás. Operovaný byl až v předškolním věku poprvé, a tak jsem to nějak nemohla unést!

V nemocnici mi také moc nepomohli, malého si nechali na novorozeneckém oddělení. Pokoji, kde jsem ležela já, se raději sestry vyhýbaly obloukem. Když semse dožadovala, že chci malého mít u sebe, a že bych chtěla aspoň zkusit kojení, sestra mi odměřeně odpověděla, že to není možné. “Není to zdravé dítě a potřebuje náš dohled!” Všechno se ve mně pralo a já nevěděla co dělat. Hlavně mi nikdo nedokázal pořádně říct co nás čeká!

Ještě teď, když o tom píšu, mám oči plné slz! Jediný, kdo mě trošku podpořil, byl můj gynekolog. Nejvíc však můj manžel, který jel domů a zjištoval na internetu o rozštěpech vše co se jen dalo. Zjistil, že náš malý Petříček bude mít stejně krásný usměv jako jiné děti, a že pro nás bude a je ten nejkrásnější!!!!

 

Péťa už má rok a půl a je to veliký raubíř, smíšek a zároven sluníčko naší celé velké rodiny!

Velký dík patří samozřejmě paní doktorce Vokurkové a celému jejímu operačnímu týmu, bez kterých by nebyl jeho usměv tak krásný!!!

Jiřina

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *