Operace patra jsem se bála …
Jmenuju se Nikča a 23. 2. 2016 se nám narodil syn Spiros s oboustranným celkovým 
rozštěpem. Ve 4 měsísích mu byl operován ret MUDr. Borským v pražské FN Motol a teď v lednu, na Klinice plastické chirurgie FN U Svaté Anny v Brně panem primářem Výškou, patýrko. Byla to tedy naše první hospitalizace na této klinice a první kontakt s panem primářem i ostatními lékaři a celkově touto nemocnicí. 19. 1. 2017 jsme měli příjem a na 20. 1. byla naplánovaná operace.
Chtěla bych se se všemi rodiči podělit o svoji zkušenost s touto nemocnicí a lékaři v ní, protože jsem zde byla velmi spokojená.
Přijímala nás paní doktorka Crhová, která je nejen úžasný člověk – velmi ochotný, milý a vstřícný, ale k dětem má úplně úžasný přístup a její trpělivost je nekonečná. Byli přijati na dětské oddělení, kde jsme se poprvé potkali se sestřičkami pracujícími na tomto oddělení. K mému velkému překvapení, podle zkušeností z jiných nemocnic, byly všechny sestřičky velmi milé, vstřícné, přátelské a hlavně to nebyl takový ten klasický neosobní přístup. Se Spiroskem se snažily hned skamarádit, aby práce s ním byla jednodušší a i pro něj méně nepříjemná. V ten den mu ještě odebíraly a krev a pak už jsme čekali na druhý den – na operaci. Večer se za námi ještě stavil anesteziolog, který opět neměl klasický neosobní přístup, ale také se snažil jako první skamarádit se Spiroskem. Vše mi vysvětlil a nechal mě, abych se na cokoliv zeptala a velmi mě uklidnil, tím jak se mnou komunikoval.
Spirosek měl poslední jídlo ve 2 hodiny – mlíčko. Ráno v 8 hodin, hned jako první, šel na sál. Já samozřejmě v šíleném stresu, takže jsem chodila od okna k oknu, kdy už to bude mít můj chlapeček za sebou. Asi za dvě a půl hodiny za mnou přiběhla paní doktorka Crhová, že už má protokol z operace v počítači a informovala mě o průběhu operace a po té mířila za synem na JIP. Z toho jsem byla naprosto překvapená, protože v ostatních nemocnicích se musíte informovat sami. Tady ne… Paní doktorka za ním každé dvě hodiny chodila na JIP a podávala mi průběžně informace. Po operaci se ještě na oddělení stavila anestezioložka, která mě také informovala o průběhu operace a ujistila mě, Spirosek je v pořádku, bez jakýchkoliv problémů. Ve 4 hodiny mě zavolali ke Spiroskovi na JIP, protože plakal, abych ho uklidnila a nakrmila. V noci pak ještě dvakrát, vždy než usnul, jsem byla u něj. Ráno už jsem směla na JIP zůstat až do přeložení na oddělení, což bylo cca v deset hodin dopoledne. Na JIP za námi, ještě před přeložením, přišel pan doktor Dvořák, který mi vysvětlil vše, co jsem potřebovala. Já, jako naprostý neznalec jsem si totiž myslela, že tím, že se uzavře patýrko, jídlo už nebude vůbec unikat nosánkem. Takže po prvním ranním krmení smetánkem jsem byla zděšená, že Spiroskovi smetánek nosánkem teče. Pan doktor Dvořák mi vysvětlil, že mám být úplně v klidu, protože to je normální. Patýrko hned po operaci nefunguje, je napuchlé a sešité, takže je jako deska a Spirosek se ho musí naučit teprve používat. Vše chce čas.
Po přeložení na pokoj, každý den minimálně 3x, se za námi byla podívat paní doktorka Crhová. Zkontrolovat Spiroska a zeptat se, zda je vše v pořádku. Večer pak přišel ještě jiný, sloužící lékař, který také Spiroska zkontroloval a zeptal se, zda není nějaký problém. Což tedy v jiných nemocnicích opravdu zvykem zřejmě není, alespoň co jsem zažila já. Díky tomuto přístupu jsem byla naprosto v klidu. Cítila jsem, že Spirosek je pod kontrolou, a že se opravdu nemůže nic stát.
Čtyři dny po operaci následovala velká vizita, kdy přišel i pan primář Výška. Můžu říct, že na mě působil velmi mile, ochotně a hlavně neskutečně skromně na to, jaký je to lidově řečeno „borec“. Všechny otázky mi zodpověděl a hlavně svým přístupem a stylem jednání ve mě vyvolal naprostý klid a jistotu, že je Spirosek opravdu v rukou odborníka. Na každou otázku odpovídal s úsměvem a ujišťoval mě, že se nemám čeho bát, že vše bude dobré.
Sestřičky přesto nadále viděli, že jsem z jídla vytékajícího z nosánku pořád nesvá, tak ten samý den ještě večer za mnou přišel znovu pan doktor Dvořák mi vše znovu vysvětlit a uklidnit mě, že je opravdu vše v pořádku, a že se vše hojí až nad poměry krásně.
Poslední velká vizita proběhla v den našeho propuštění, ve čtvrtek.
A teď k samotnému oddělení …
Nemocnice není nová, ale ten přístup, kterému se Vám v ní bude dostávat, vynahradí úplně vše.
Na pokoji jsme byli sami. Na oddělení je herna, koupelna a záchod. Sestřičky jídlo pro miminko nebo dítě připravují, takže vy se můžete opravdu věnovat pouze vašemu děťátku a ničemu jinému. Co bylo pro mě velkým překvapením, ale myslím si, že je to pochopitelné, že na oddělení si nemůžete udělat kávu ani jiné horké nápoje z důvodu toho, že to je oddělení dětské. To je v pořádku. Pokud chcete jít na kávu, sestřičky dítě pohlídají a vy můžete dolů, do bufetu zajít, to není problém. Pokaždé, když je potřeba, sestřičky velmi ochotně dítě pohlídají a jsou k němu opravdu úžasné. Další věc, kterou jsem velmi ocenila, že v momentě, kdy už jsem byla opravdu nevyspalá a unavená a Spirosek v noci pořád plakal, protože byl zvyklý si cucat paleček a teď s rukávky to nešlo, tak sestřička v noci přišla, sedla si k němu k postýlce a uspala ho sama a mě nechala spát. To jsem nikde jinde nezažila.
No a poslední věc – jídlo. Každý, nebo teda alespoň já, má zafixováno, že v nemocnici je jídlo hrozné. No tak tak to byl pravý opak. Tak výborný jídlo nedostanete kolikrát ani v restauraci. Naprosto domácí a chutná strava! Já jsem každý den už v 11 vyhlížela sestru s obědem a vyloženě jsem se na jídlo těšila.
Takže abych to shrnula. Paní doktorka Crhová, pan primář Výška, sestry ale i ostatní personál – na jedničku s hvězdičkou! Opravdu není se čeho obávat. Já jsem byla skutečně spokojená s péčí v této nemocnici a doporučila bych jí všem, kteří se rozhodují, kam na operaci jít. Doufám, že tímto některé z maminek, kterou právě třeba hospitalizace v této nemocnici čeká, pomůžu a zmizí tím obavy a strach, který by z toho mohla mít.
Všem bych na konec chtěla popřát, ať nám naše dětičky krásně rostou a jsou hlavně šťastné se šťastným úsměvem na tváři.
Nikča