Jedna vada život nedělá
Sedím v křesle, dýchám rajský plyn, čeká mě další z operací. Snažím se zklidnit před aplikací injekcí do dásní a do patra. Tkáně jsou zjizvené po operacích celkového oboustranného rozštěpu a píchnutí injekcí bolí. Proud myšlenek přeruší můj lékař.
„Jestli jste chtěla být někdy modelkou, tak už jste,“ říká mi a usmívá se. „Jste součástí mojí přednášky na mezinárodních kongresech. Vaše fotografie z léčby.“
Měla jsem o čem přemýšlet. Modelkou? Já? Ne, jak já bych mohla někdy chtít být modelkou, když mám vrozenou vadu. Modelky jsou hezké, krásné, něčím výjimečné.
…
Jsem členkou Šťastného úsměvu. Obracejí se na mě převážně dospělí s rozštěpovou vadou. Potřebují se podělit se zkušenostmi z léčby, potřebují s někým sdílet svoje zážitky ze života i z léčby. Potřebují pomoci projít společně traumata a zkusit vypořádat se s nimi. Nejsem psycholog, ale oni nehledají psychologa. Hledají člověka, který ví a zná.
Dospělá žena mi píše: „Oni to vidí. Tu moji postiženou tvář, nelíbím se jim. Jsem z toho nešťastná, ale přesto to nevzdávám. Co mám ještě dělat se svou tváří, rtem, nosem, čelistí? Ten můj nápadně křivý nos, každému to musí bít do očí, ta nesymetrická nosní křídla! Ty nesouměrné rty a viditelné jizvy! Je to kříž s tím rozštěpem! Po celý život! Mnozí se dívají na ten můj nepěkný vzhled tváře a ne na to, co umím.“
Vlídných slov není nikdy dost a tak odepisuji. Vkládám do svých odpovědí empatii i naději.
…
„Módní časopisy, reklamy, filmy i média nám každý den podsouvají ideály ženské krásy a nutí nás pochybovat o kráse vlastní. Neustále se prohlížíme v zrcadle, trápíme se nedostatky a následně zpochybňujeme kvalitu svých vlasů, odstín pleti, tvar ženských partií, ale i naše schopnosti uplatnit se a dělat, co nás baví.“ To je motto kampaně „Moje krása, moje volba“ společnosti Dove. Líbí se mi jejich kampaně, líbí se mi, jak ukazují přirozenou krásu. Mám v sobě i já sílu postavit se za svoji krásu? Ano, mám.
Napsala jsem příběh. Můj příběh oslovil a byla jsem vybrána. Sedím u emailu a říkám manželovi:
„Líbí se jim můj příběh. Vybrali mě.“
„A o čem si psala?“
„O své kráse, o tom, že jsem krásná taková, jaká jsem.“
„Hmm. To já už vím dávno,“ odpoví s naprostou samozřejmostí a odchází.
Souhlasila jsem s focením a natočením krátkého videa. Bylo to pro mě nové a neznámé, do kamery jsem nikdy nemluvila. Proč jsem souhlasila? Právě proto, že i já jsem něčím výjimečná. Cítila jsem v srdci, že můj příběh by mohl pomoci dalším lidem. Přistoupila jsem k focení a natáčení s pokorou a úctou. Modelky jsou přece hezké, krásné a něčím výjimečné.
Jana Šibalová
časopis Žena a život dne 9.8. 2017
