Hynek, 24 let

celkový oboustranný rozštěp

Život s rozštěpem… no, ze začátku to bylo hodně těžké, život to moc nebyl. Základní školu provázela spousta posměchů a urážek, hlavně ze strany „tupých neznalců“. Rozštěp je sám o sobě celkem náročný na léčbu, a tak jsem byl nucen neustále jezdit do rozštěpového centra za lékaři, specialisty ve svém oboru, kteří se o mne starali a postupně mi ret a patro se spoustou věcí, co to obnáší, začali dávat do pořádku. Bylo to únavné. Ani ne tak to běhání po nemocnicích, jako nekonečně vlekoucí se čas v čekárnách. Trvalo i dvě hodiny, než na nás přišla řada. Pak přišla mamina s malým batoletem, měli přednost a já jim tiše záviděl, že to mají za sebou dříve, zatímco já tam musím tvrdnout.

Jako pubertální kluk jsem měl velký problém s rovnátky. Ze začátku jsem je nesnášel a následně i nenáviděl, ale byla to nutnost, bez které by se mi zuby zasažené oboustranným rozštěpem nesrovnaly. Lékařka z ortodoncie se vždy zlobila, jak si zuby špatně čistím, a že mám rovnátka neustále utržená a tak dál. Měla pravdu. Já už rovnátka nemohl v puse ani cítit. Neustálé stahování, stržené zámečky, drát v puse, který přečníval a píchal… O své zuby jsem se začal pečlivě starat až později.

Nastal čas na další úpravy v mé puse, zubů a čelisti. Čekalo mne ještě asi pět operací. Už ani nevím přesně, kolik jich bylo. Přestal jsem je počítat. Vinou rozsáhlého rozštěpu mi chyběly tři zuby a také poměrně velká část kosti v čelisti, kterou bylo, stejně jako zuby, potřeba doplnit. Toto doplnění kosti začalo přenesením kousíčku kosti z mojí kyčle a po zhojení ještě doplnění kostí umělou. Odebrání kosti kyčelní a vložení do čelisti proběhlo pochopitelně pod narkózou. Dříve, jako dítě, jsem po operacích brečel jak kůzle, bylo mi strašně, protože každé anestetikum působí jinak a mně bylo vždy zle. Tentokrát však operace byla suprová! Kvůli silné bolesti jsem dostal na krk šňůrku s „vajíčkem“. Ve vajíčku byly léky proti bolesti. Měl jsem ho sice jen tři dny, ale bylo mi úžasně, dokonce jsem si říkal, jak je to skvělé, jak je svět krásný. Pak mi „vajíčko“ vzali a iluze se rozplynula jako sen. Bylo těžké se kvůli bolesti vůbec postavit na nohy. Děs! Poté jsem, když se mi kost zhojila, podstoupil další zákroky. Jedním z nich bylo nasazení hmoždinek do kosti, do kterých se poté navrtávají vruty s korunkami; zubní implantáty. Nezapomenu, jak jsem přijel z jedné z těchto operací domů a asi týden na to jsem hrál divadlo pro děti ze školky. Pusu jsem měl sice nateklou, ale vše jsem odříkal krásně. I rozumět mi bylo. Dokonce jsem dostal vyznamenání od školy.

Konečně nové zuby! Sklokeramická korunka, vruty z titanu. Dlouhé čekání i bolestivé zákroky se vyplatily. Na tuhle chvíli jsem se neskutečně těšil, mám takový nerozbitný silný a extrémně tvrdý kov v puse. Konečně se můžu rozběhnout do světa s novými zuby. Teď už mne čekají jen pravidelné kontroly. Moje lékařka jen malinko zalamentuje nad tím, jak strašně kafuju a kouřím, což zubům, dásním a implantátům neskutečně škodí. Bude hudrovat, že mám zuby zanedbané… Pak mi zuby očistí a přijde na řadu fotografování. „Vy to máte tak krásné, ten skus, to, jak vám to sedí! Je vidět ta práce.“ Ovšem achich ouvej! Vždy mi dává roztahovák až do koutků úst. Bude fotit jen zuby a ne mě, směju se v duchu. Bolí to jak čert, ale lékařka je šťastná a já s ní. Jedině díky ní a samozřejmě péči mnoha dalších lékařů mám na tváři šťastný spokojený úsměv plný zubů. Snad mám s nimi nejméně na deset až patnáct let vystaráno.

Jsem šťastný. Až do dnes jsem se bál usmívat. Nebylo mi to zrovna příjemné. Už se nepřestanu usmívat! Směju se všemu, každému i jen sám sobě. Když se ohlédnu za tím, co jsem si vše prožil, musím poděkovat především mým rodičům, za perfektní péči všem lékařům a zdravotním sestrám, kteří se o mě starali. Hodně jsem zažil, ale na druhou stranu, je to život, který je jen malinko odlišný od „normálu“. Někdo se chlubí, co všechno má, kde byl… Já se chlubím, kolikrát jsem dokázal vydržet operaci pod plnou narkózou a kolikrát jsem zvládl ambulantní operační zákrok.

Jsem pyšný na sebe, jak jsem se postavil nepřízni osudu a dokázal se vyrovnat s vrozenou vadou.