Dobře vnímat zvuky je pro správnou výslovnost nutné

 

Je dobré procvičovat následující rozdíly ve zvucích:

1)      Výška tónu

2)      Délka tónu

3)      Hlasitost

4)      Tempo

 

ad 1) Výška tónu

Hra na zajíčka:

Po zahrání vysokého tónu (na flétně, klavíru, xylofonu atd.) zvedne dítě ruce nad hlavu a pořádně se protáhne do výšky, případně vyskočí jako zajíček.

Po zahrání nízkého tónu se dítě jako zajíček schoulí do klubíčka. Může i hlasem napodobit zvuk (zabručí jako medvěd u nízkého tónu, zapiští u vysokého tónu)

ad 2) Délka tónu

K procvičování délky tónu je dobré pořídit dítěti frkačku z pouti – dítě tak zvuk nejen uslyší, ale i „vidí“. Když vydáme dlouhý tón, je frkačka natažená – dítě si délku tónu lépe uvědomí.

Hra: Obr a vrabec

Po zaznění dlouhého tónu dělá dítě dlouhé kroky (jako obr) – chodí dokola, když uslyší krátký tón, začne cupitat drobnými krůčky (jako vrabec)

ad 3) Hlasitost

Sedněte si s dítětem proti sobě a vyzkoušejte, jestli dovede rozlišit hlasitost tónu. Řekněte slovo hlasitě (můžete z rukou vytvořit „hlásnou troubu“, aby dítě zapojilo další smysl – zrak) a potom znovu – potichu. Dítě by vás mělo napodobit. Pokud rozezná rozdíl, snižujte kontrast. Jestliže dítě zvládne i to, zkuste se schovat, aby vás dítě nevidělo a hru zopakujte.

Hra: Slon a myška

Když mluvíte hlasitě, dítě dělá slona. Snaží se co nejvíce dupat. Pokud mluvíte potichu, z dítěte se stane myška a opatrně našlapuje po špičkách.

Ad 4) Tempo

Vezměte bubínek a bubnujte před dítětem v různém tempu. Chvíli p-o-m-a-l-u a pak rychle. Dítě napodobuje. Ze začátku můžete i přehrávat – při pomalém bubnování zvedejte ruce hodně do výšky a při rychlém je nechávejte těsně nad bubínkem. Jestli dítě dokáže tempo rozlišit, otočte se tak, aby vás nevidělo a hru zopakujte.

Hra: Gepard a želva

Když bubnujete rychle, dítě běhá např. kolem stolu (nebo venku) co nejrychleji (v rámci možností, samozřejmě), když bubnujete potichu, z dítěte se stane želva a snaží se co nejpomaleji pohybovat.