Co obnáší implantologická léčba

Hynek se narodil s oboustranným celkovým rozštěpem v roce 1992. Spongioplastiku, tedy vložení kosti (z lopaty kosti kyčelní) do čelisti, absolvoval až v 16 letech. Ujmutí vložené kosti (srostení s kostí čelistních) v tomto věku není tak dobré jako při časnějším načasování, které se pro tento zákrok volí v současné době – mezi 8. – 10. rokem. Ani v tomto případě však vložená kost nemusí být později pro implantologickou léčbu dostatečně pevná. Pokud se pacient nechce spokojit s můstkem, pro který se musí obrousit okolní zuby a který vydrží 10-15 let, je nutné mezeru v čelisti řešit znovu.

Je krásný jarní podvečer, je teplo a my zítra zase jedeme k lékařům. Jako rodiče se

střídáme a doprovázíme Hynka k lékařům, i když už je mu téměř 18 a jak mnozí říkají: „už by měl sám“. Nikdo z těchto lidí však nezná, co je vrozená vývojová vada celkový oboustranný rozštěp a na jejich pohled se zdá být všechno v pořádku. Ano, je všechno v pořádku, nechávám je u jejich názoru, je to ostatně i můj vlastní názor, jen je tomu třeba více pomoci. Ta pomoc právě spočívá i v doprovodu dítěte k lékařům po celé jeho dětství, dospívání a i v dospělosti, pokud je to potřeba. Zítra bude Hynek doprovod potřebovat, jde na stomatologickou kliniku na augmentaci kosti. Podstoupí ambulantně operaci a to doplnění kosti do dvou mezer čelistního oblouku. Je květen 2009 a začínáme s implatologickou léčbou.

Implantologickou léčbu je možno rozdělit do tří etap.

Etapa první – doplnění kosti

Augmentace kosti neboli doplnění kosti u rozštěpů je vlastně vytvoření kosti nové. V části, kde čelist zasáhl rozštěp, ať už jednostranný nebo oboustranný a vytvořila se mezera, je nutné provést doplnění kosti umělým materiálem v podobě granulí nebo bločku. Počet operací závisí na velikosti doplňovaného objemu čelisti. U Hynka, vzhledem k rozsáhlosti mezer probíhalo doplnění kosti do čelisti ve třech fázích. Následně musí 6 – 9 měsíců kost prorůstat s kostí původní a utvořit pevnou strukturu.

Etapa druhá – zavedení implantátů do kosti
Po uplynulé čekací době a na základě posouzení rentgenových snímků se pokračuje v další léčbě a to je zavedení implantátů. Implantáty jsou titanové šrouby, které vrostou pevně do kosti a v puse je vidět pilíř, na který se nasadí pevná korunka nebo můstek. Lidské tělo i kostní tkáň titanové implantáty dobře přijímají. Hynek potřeboval dva zubní implantáty, na každou stranu čelisti jeden. Následně se musí čekat na zhojení a pevné spojení implantátu s kostí 1 – 3 měsíce.

Etapa třetí – protetická péče – osazení korunky nebo můstku
Nastává závěrečná fáze implantologické léčby a to osazení korunky nebo můstku. Nejprve

se provede provizorní korunka. Pokud nejsou žádné problémy provede se korunka z kvalitního materiálu, který má dlouhou životnost. Korunku je nutné provést esteticky v souladu s ostatními okolními zuby a to nejen velikostí, ale i barevností, aby bylo co nejméně poznat, že se nejedná o původní zub. Hynek má na jednom implantátu nahrazen jeden zub jednou korunkou a na druhém implantátu má dva zuby na jedné korunce, protože mezera byla moc velká. Z estetického hlediska to nijak neruší, že má vlastně na jedné straně o zub navíc.

Implantologická léčba u Hynka trvala téměř 4 roky. Nejtěžší jsou vždy začátky. Je tomu tak i v tomto případě. První dvě fáze probíhají formou ambulantních operací na křesle implantologa – stomatologa. Pacient má premedikaci a večer před operací začíná užívat léky. Operace trvá cca 2 hodiny a je náročná pro pacienta, pro lékaře a sestry. Pro pacienta je nejhorší první krok, píchnutí injekcí k umrtvení tkáně, pak už je to bez bolesti. Někdy je těžké píchnou injekci do zjizvené tkáně patra, která u rozštěpových pacientů po operaci patra je zjizvená vždy a je to trochu bolestivé. Následně již nebolí nic. Bolet začíná až v době, kdy přestanou účinkovat inkjekce a rána přichází k sobě. Pacient je oteklý, má podlitiny a má režim co nejmenší zátěže. Také je nutné brát léky podle medikace a nenechat ránu rozbolet. Klidový režim, tekutou nebo kašovitou stravu a další doporučení je nutné dodržovat týden, nejlépe do vyndání stehů. Potom je vše v pořádku a život pacienta, mezi jednotlivými etapami implantologické léčby, se může vrátit do běžných kolejí a pacient nemá žádné omezení.

Implantologická léčba je časově náročná, ale není devastující pro ostatní zdravé zuby. Při protetické léčbě pacientů s rozštěpy, kdy se nasadí přes mezeru můstek je nutné obroušení zdravých okolních zubů, a to je nevratný úkon. V dnešní době je možné si vybrat, kterou léčbu každý z nás podstoupí. Bohužel implantologická léčba je pro pacienty finančně náročná. Pojišťovny jí nehradí, a to i když se vlastně jedná o vrozenou vadu a ne o úraz nebo špatnou péči pacienta o jeho chrup. Rozštěpoví pacienti by si zasloužili alespoň nějakou úhradu od pojišťovny, ať už by to byla úhrada doplnění chybějící kosti, kterou vlastně díky vrozené vadě nikdy neměli nebo úhrada implantátů, jako náhrada zubů, které jim nemohli vyrůst, protože neměli, díky vrozené vadě, na čem. Úhrada korunky na závěr léčby by určitě také potěšila.

Ráda bych chtěla poděkovat za péči o Hynka Prof. MUDr. Taťjáně Dostálové, DrSc., MBA a MUDr. Pavlu Křížovi Ph.D. Věnovali našemu synovi všechnu svoji odbornost, trpělivost a lidským přístupem se nás vždy snažili podpořit. Děkujeme!

Jana Šibalová