Bylo to těžké období
Šťastný úsměve,
jmenuji se Marek Odvárka, narodil jsem se v Plzni v roce 1978. Moji rodiče mě dali do
kojeneckého ústavu. Nevím, proč mě tam dali. Jestli proto, že jsem měl vrozenou vadu nebo nechtěli žádné miminko. Nevím. Potom jsem šel do dětského domova do Horního Slavkova. Chodil jsem do zvláštní školy, protože jsem byl uzavřený a moc jsem nemluvil. Děti se mi smály. Často jsem, oproti ostatním dětem, chodil k lékařům.
V dětském domově se mě ujaly dvě sestřičky, paní Vašíčková a paní Šimečková. Naučily mě znát barvy, zavazovat si tkaničky u bot a další dovednosti. Velmi pěkně se o mě staraly a hlavně mě naučily mluvit. Kdyby nebylo jich, asi bych skončil špatně. Nakonec jsem dokončil 3 letý učební obor a ve 20 letech jsem byl z dětského domova propuštěn.
Bylo to pro mě těžké období, nevěděl jsem, jak vypadá život venku za zdí dětského domova. Zemřel můj biologický otec a já zdědil po něm byt. Zařídila to pro mě ředitelka dětského domova a také zařídila prodej bytu a já získal peníze do začátku. Neuměl jsem však žít jinak, než se žilo v dětském domově a neuměl jsem hospodařit s penězi. Koupil jsem si byt v Sokolově, ale ostatní peníze jsem utratil. Dostal jsem se na dno. Dnes na moje hospodaření s penězi dohlíží jedna fajn paní a pomáhá mi. Pracuji u technických služeb jako popelář. Být popelářem je sen mnoha malých kluků a mně se ten sen splnil. Jen je to těžká práce. Dostal jsem za svou práci ocenění od starosty Sokolova, věnoval mi hodinky.
Také jsem byl krátce v dokumentu České televize Restart II. v příběhu mojí kamarádky z dětského domova Renaty.
Nemohl jsem dýcha
t nosem a tak jsem si našel Doc. MUDr. Jana Měšťáka a zašel za ním. Objednal mě na operaci. Je to hodný a milý pán, je výborný lékař. Dne 24. 7. 2017 jsem podstoupil další korekci nosu a už to bude v pořádku.
Trochu mě trápilo, že jsem neměl žádné fotografie z mého dětství, jak jsem vypadal jako miminko. Také jsem vůbec nevěděl, kdy, jaké ani kolik operací jsem podstoupil. Jen jsem věděl, že jsem byl operován v ro
zštěpovém centru v Praze na Vinohradech. Požádal jsem o nahlížení do mé zdravotní karty. Mojí katru našli v archivu a věnovala se mi vrchní sestra Mgr. Renáta Mertová. Byla hodná, ukázala mi všechno a vysvětlila co a jak. Prošli jsme spolu zdravotní záznamy a nakonec jsem se s ní mohl vyfotit. Bylo to na mě moc informací, ještě si to musím všechno v hlavě uspořádat, ale jsem hodně rád.
První operaci jsem podstoupil, když mi bylo 18 měsíců. Na fotkách už jsem měl zoubky. Následovaly další operace, napočítal jsem, až do dnešního dne, celkem 13 operací. Alespoň něco o sobě vím.
Milý šťastný úsměve, musím ti nakonec poděkovat, že jsi. Lidé jsou tu hodní a všichni jste mi pomohli. Všechny Vás mám rád a vážím si Vás. Nemám ženu, ale nyní už si nějakou hodnou najdu. Najdu si takovou, které se budu líbit i s tím mým rozštěpem.
Váš, Marek
