„Nás čeká ještě návštěva vizážisty“
Ve 20. týdnu těhotenství jsme byli na druhém velkém screeningu, kam jsme se s 
přítelem moc těšili. Ještě v čekárně jsme dělali kravinky, srandičky. Doktorka pečlivě miminko postupně prohlédla ultrazvukem. Začala hlavičkou, u které strávila hodně času a nijak ji nekomentovala tak, jako zbytek těla. Uplynulo aspoň 20 minut. „Máte krásného zdravého mimíška, jen tu vidím rozštěp na pravé straně rtu“ řekla, a hned na to po telefonu přivolala jiného doktora, který její nález potvrdil. V té chvíli jsem se ze všech sil snažila zadržet slzy, moc se mi to ale nedařilo. Doktorka mě utěšuje tím, že je to jen kosmetická záležitost, která se hned po narození “opraví“ a podává mi stolní kalendář s fotkami dětí s rozštěpem. Ten mě ale vůbec nezajímal. Pamatuju si, 
jak jsem bezduše listovala těma stránkama a koukala do prázdna někam před ten kalendář. Myslela jsem na to, proč to potkalo zrovna moje miminko, jak bude mít ztížený život, že to nebude “normální“ děťátko, jak je mi líto, že příteli a rodině nemohu dát zdravé dítě. Nazpět jsem čekárnou procházela uplakaná.
Několik dnů po tom u mě bylo ještě slzavé údolí. Začala jsem si vyhledávat články, fotky a videa o rozštěpech. Zajímalo mě také, čím jsem to našemu miminku způsobila. V rodině to u nás nikdy u nikoho nebylo. Dnes si myslím, že na tom velký podíl měl hlavně zánět močových cest, který se mě celé první tři měsíce držel a brala jsem pořád antibiotika a paralen. A také trochu stres, který jsem zažívala v práci.
Celé situaci nejvíce pomohla konzultace u MUDr. Vokurkové v Brně. Od toho okamžiku, kdy jsme vyšli z její ordinace, nebylo dne, kdy bych o rozštěpu našeho miminka smýšlela negativně nebo pochmurně. Vysvětlila nám, jak vznikají rozštěpy, zdůraznila, že ani jeden za to nemůžeme. Řekla, že začátek bude těžší, 
ale později mívají rodiče z těchto dětí třeba i větší radost, než z ostatních “zdravých“ potomků. Nakonec přidala, jak je důležitá výchova a vybudování zdravého sebevědomí. Rozštěp pro nás už nebyl žádným strašákem.
Jsem prvorodička. Porodu jsem se nebála. Byla jsem dopředu nervózní jen z okamžiku, až miminko poprvé uvidím. Co když se mi nebude líbit? Co když budeme smutní z toho, jak vypadá?
A musím teď říct, že jsem tenkrát v hlavě řešila úplné blbosti!
Realita byla taková, že:
- Porod byl jediné peklo 😀
- 9.2016 v 12:45 se nám narodil nádherný chlapeček Saša, do kterého jsem se hned první sekundu zamilovala a tatínek nad ním upustil slzičku štěstí. Přivítala jsem ho slovy: „Ahoj, ty jsi krásnej!“
Poslední den v porodnici ke mně přišel pán, který fotil novorozence pro b
rněnský časopis Rovnost. Nabídl také vyfocení hezkého portrétu, který by byl vyvěšený online na jejich webovkách. Zakroutila jsem hlavou. „Nás čeká ještě návštěva vizážisty“ povídám a otočila jsem nemocniční vozítko se Saškou směrem k fotografovi. Ten nakoukl dovnitř, pohladil mě po zádech a odešel. „Nevadí, jednou budeš v lepších časopisech“ řekla jsem Sašovi.
Čtvrtý den odvezli Sašu do Dětské nemocnice v Brně, kde ho operoval MUDr. Fiala. Je to moc milý a laskový chlap. Operace se povedla a probíhala bez komplikací. Poté následovaly 3 dny na JIP na oddělení 56. Zde jsem mohla s chlapečkem pobývat 24 hodin denně, kojit ho, pochovat si ho, sedět u něj.
Dnes má Saša už skoro dva měsíce, stehy jsou vytažené a nasazujeme nostrily.
Budoucí maminky, které čekáte děťátko s rozštěpem.. Nebuďte z toho smutné. Nebojte se blbostí, kterých jsem se tenkrát bála já. Je to zbytečné řešit. Miminka Vám udělají radost.
Iveta Nováková