Přišel náš den D a my po dlouhé cestě docestovali do Brna na příjem k hospitalizaci, kde druhý den byla plánována operace syna s pravostranným rozštěpem rtu. Prošli jsme přes centrální evidenci, chirurgickou ambulancí až k p. doktorce Koškové, která dokončila příjem. Dále zpět na evidenci pro stravenky. Stravenky??? Cože??? Moc nechápu k čemu. Nikde jinde v nemocnicích jsem stravenky nedostávala. Dobře. Poslali nás Na odd. č. 14. Po rozkoukání za námi přišla sestřička pro podpisy na zbývající formuláře a sdělila nám, že stravovat se budu v jídelně, která se nachází ve vedlejší budově, a syna samozřejmě nechám na pokoji. Cože??? Spadla mi čelist, tohle byla podpásovka. Na internetu o této informaci nebyla ani zmínka. Stejně tak jako, že by bylo vhodné si vzít s sebou i příbor např. na večeře na namazání chleba. V den příjmu jídlo nedostanete i když je příjem psán do 11 h. Naštěstí byl se mnou manžel, který byl schopen zajistit jídlo z restaurace. Na přechod do jídelny jsem nebyla připravena ani vhodností oblečení, kdy na internetu bylo psáno,, s sebou domácí oděv,,. Ano domácí oděv na oddělení, ale chyběla mi např. mikina nebo deštník v případě zhoršení počasí. Pořád mě ale napadala myšlenka, kde bude syn???. Nechtělo se mi nechávat své dítě po operaci na pokoji samotné. Syna jsem vozila v kočárku až na sesternu. To mi zaručilo aspoň to, že bude pod dohledem. Trefit se ale do doby kdy bude nakojený a akorát nachystaný na spaní byl docela kumšt v jeho 3 měsících. Na oběd bylo všeho všudy 30min.

Na odd.je pouze 1 sprcha a 1 WC pro doprovod ať tatínky nebo maminky. Proto mi chyběla min. cedulka ,,volno/ obsazeno,,. Ve sprše chybí háček na ručník, oblečení atp., čisté věci jsem musela skládat na podlahu. Na pokoji bylo umyvadlo, bez vaničky. Vanička se nachází pouze na jednom z pokojů, kde ale byla jiná maminka s dítětem.

Zarazil mě přístup  personálu k doprovodu. O nějakém klepání na pokoje, zavírání dveří za sebou a celkově ctěním soukromí nemohla být ani řeč. Vzhledem k tomu, že syna plně kojím, bych trochu ohledu přivítala. Nebylo mi moc příjemné, když si sanitář přijel pro syna před operací, vtrhl do pokoje a stál ve dveřích bez pozdravu a informaci co se vlastně bude dít. Já si zrovna odstříkávala mléko do zásoby. Dovedete si představit trapnost situace, kdy máte prsa venku, u nich odsávačku a cizího chlapa skoro u postele, který čekal, až skončím.  Mrzí mě i to , kdy na pokoj přišla ,,asi,, velká vizita. Nikdo mě předem neinformoval, že toto právě ten den proběhne a navíc vůbec netuším, kdo že mi to na pokoj vlastně přišel. Bohužel se nepředstavili a marně jsem hledala i vizitky.

Po operaci na JIP dovolili návštěvy pouze do 18h ( zůstala jsem do 19 abych mohla ještě nakojit). Sestřičky tvrdily, že pro mě pošlou, až bude plakat. Celou noc jsem čekala, přišly až v 5 ráno, kdy mi oznámily, že syn už pláče tak moc, že už nejde ničím utišit. Po příchodu k synovi bylo patrno, že noc asi neproběhla úplně bez problémů. U postýlky měl ambuvak (k prodýchání), pod postýlkou se na zemi válela odsávací cévka a v dávkovači na injekce byla stříkačka s nepopsaným obsahem. Po otázce co se v noci dělo, mi bylo řečeno, že nic, že spal až na to, že se celý pozvracel. Asi jsem po tom měla pátrat dál, ale radost z toho, že jsme spolu, můžu ho vzít do náruče, nakojit ho a uklidnit byla silnější než se dohadovat. Po vizitě mi syna přeložili na pokoj. UFF, konečně spolu.

Abych ale nepsala pouze negativa, musím říct, že jsem neskutečně ráda, protože operace proběhla díky prim. Vokurové a paní doktorce Bartoškové v pořádku. Přístup paní primářky jako ke kojící, kdy mi syna výjimečně uložili na JIP vedle odd, abych k němu měla blíž. Podrobné vysvětlení následné péče, kterou poskytla paní doktorka Bartošková. Sestřičky na odd., i přesto všechno co jsem popisovala, byly ochotné, zapůjčily mi monitor dechu. Překvapila mě wifi po celé nemocnici a strava která byla velice chutná i když jsem si ji moc nevychutnala vzhledem k obavám z toho, co se děje se synem v okamžiku, kdy jím v jídelně. Jsem ráda, že je to za námi. Maminky, obrňte se trpělivostí a pevnými nervy. Kdybych byla na tyto skutečnosti včas připravena (např. zmínkou na internetu- pokyny k hospitalizaci) určitě bych pobyt zvládla s pozitivnějšími emocemi. Po operaci nás pustili v pátek, s tím, že v pondělí přijedeme zpět na vytažení stehů. Máme to sice daleko, ale o ten klid doma mi ta cesta stála. Držím palce všem, které to teprve čeká, hodně zdraví a rychlé uzdravení těm malým bobkům, kteří si to snad nebudou pamatovat.

Na mé připomínky bylo odpovězeno tím, že nemocnice není hotel a můžu být ráda, že zde mohu i s dítětem být. Doba jde ale kupředu a každá možnost zpříjemnit pobyt by se měla využít dle možností. Pro zkvalitnění péče bych byla ochotna za pobyt i zaplatit. Každá nemocnice má chyby a pobyt nikde nikomu není příjemný. Ale aspoň máte náhled a budete připraveny na to co čekat. Trochu respektu k doprovodu, který myslím hodně sestrám ulehčí práci, protože si vše kolem dětí (naštěstí) děláte samy, by neškodil.

Tak asi tak, příjemný pobyt.

Tedová Vendula a Maxík 20.9. 2016