První metody vyšetření a diagnostiky fyziologických a patologických funkcí měkkého patra vznikly v 19. století. Počátkem století se jednalo především o přímé pozorování struktur skrz rozštěpovou štěrbinu. Ve druhé polovině 19. století už byla situace odlišná. Objevovala se nová vyšetření – např. Czermak vytváří vodní a zrcátkový test. Nová éra začíná objevením RTG na konci století.

.

.

.

.

.

Roku 1957 publikoval údaj, že začátkem 20. století se dožívalo dospělosti jen 15% nemocných s rozštěpem. V době jeho publikace již bylo toto číslo 90% a vsoučasné době je to prakticky 100%. Burian tvrdil, že problémy obličejových rozštěpů jsou dva – a to problém léčby a problém prevence.

.

Protože neznal přesnou příčinu vzniku, uvažoval již v roce 1957 na svou dobu vysoce avantgardně i možnost antikoncepce, sterilizace ba dokonce umělé přerušení těhotenství u rizikových žen. Přesto však věnoval maximální úsilí terciární prevenci.

.

Burianova práce z roku 1957 dokumentuje jeho úžasně komplexní a moderní uvažování. Napsal tehdy, že se zvýšeným procentem přeživších dětí, bude v populaci stoupat patologická vrozená dispozice pro vznik rozštěpových vad a skupina lidí s nějakým typem rozštěpu bude narůstat. Dospěl k názoru, že je nejvyšší čas zahájit mezinárodní úsilí o adekvátní prevenci. Tvrdil, že jedinou možností omezení vzniku rozštěpových vad je eliminace příčin vzniku. Chtěl, aby byly rizikové rodiny vyšetřeny a všechna data statisticky zpracována. Dále chtěl zkoumat jednotlivé vlivy a jejich dopad na možnost způsobení dědičnosti ve zdravých rodinách. Vlivy měly být probírány se všemi odvětvími vědy a chtěl, aby spolupracovali i veterináři (jelikož rozštěpy jsou časté i u zvířat). Už ve své době považoval za důležitý multidisciplinární přístup.

.

.