celkový levostranný rozštěp

Věděli jsme, že to bude chlapeček. Že se narodí s rozštěpem mělo být pro nás překvapením.

Na porodním sále byl slyšet jemný pláč miminka. Vše ostatní jako by najednou utichlo. „Je zdravý? Je v pořádku?“ slyšela jsem svůj hlas. Sestřičky si něco špitly a jedna mi s úsměvem povídá: „Nebojte, hned přijde paní doktorka a všechno vám řekne.“ A paní doktorka nám po chvíli velmi citlivě sdělila, že chlapeček má rozštěp. Se slzami v očích jsem se musela smát. Hrozně se mi ulevilo! Během té chvilky, než přišla, mě napadaly mnohem horší věci… Teprve pak jsem ho dostala do náruče. Z peřinky koukaly jen ty velké tmavé oči. Byl nádherný! Snažil se přisát, ale nešlo to. Neplakal, nerozčiloval se a zkoušel to dál. Jako by tím říkal, neboj mámo, já to dám, se mnou nebudeš mít žádnou starost. Ta jeho trpělivost ho provázela každou operací a všemi peripetiemi, které musel podstupovat…

Dnes je Vojta úplně normální čtrnáctiletý kluk. Nejstarší ze čtyř bráchů – Vojta (14), Jirka (12), Ondra (9) a Kubík (1). Pro mladší bráchy, zvláště pro Jirku a Ondru, je Vojta velký vzor. Jirka se mu od malička snažil vyrovnat, dokázat to, co o dva roky starší brácha. Je pro oba autoritou a zároveň někým, koho žádají o pomoc a s kým chtějí být v týmu, v partě. Málokdy se stane, že jsou po domě každý jinde, většinou jsou zalezlí někde spolu – v pokoji nad krabicemi s legem a zapáleně řeší „úplně skvělé nápady“ nebo všichni stojí u počítače a střídají se v nějaké hře… Občas jim Vojta „uteče“, aby si mohl sám „zapřemýšlet“ a užít volna po svém… v klidu si zabrouzdat na internetu, poslouchat písničky ze sluchátek… Samota mu nevadí, někdy ji i vyhledává. Zvláště teď, co přichází puberta.

Bráchové berou Vojtův rozštěp jako velkou nespravedlnost. Ale ne vůči Vojtovi, vůči nim! Protože Vojta se může ulívat ze školy tím, že jede na operaci a být pak ještě nějaký čas doma, Vojta může jezdit každou chvíli na kontroly k lékařům a pak jít s mamkou do fastfoodu… Ondra si myslí, že to rozhodně není fér, ještě nedávno brečel, že taky nemá rozštěp.

Ve škole má Vojtík výborný prospěch, přesto se tím moc nechlubí, aby nevypadal jako šprt, protože to opravdu není. Povinnosti nechává na poslední chvíli a věnuje jim jen nejnutnější energii. Rád si hraje nějaké hry na PC, na mobilu, dělal několik let taekwondo, nyní začal závodně hrát volejbal, hraje sedmým rokem na klavír… ale nejoblíbenější je lego. V tuto chvíli je to lego Star Wars, podle jeho oblíbených filmů.  Staví všechno možné – z hlavy i podle návodů z internetu. Jeho snem je stát se konstruktérem nových nápadů pro firmu Lego…

Vojta je prostě super kluk. Jsem si naprosto jistá, že lepšího nejstaršího bráchu a nejstaršího syna si naše rodina nemohla přát 🙂

A rozštěp? Nad tím máváme rukou. Jsou horší věci na světě a nevíte, kdy koho potkají…