|

Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc. O ROZŠTĚPECH

Úryvek ze záznamu rozhovoru, který několik měsíců před svou smrtí poskytl BBC dětský psycholog Prof. PhDr. Zdeněk Matějček, CSc.

Vy se do dobrodružství pouštíte zhruba už padesát let. Dovede vás něco, ještě při styku s tím pacientem po zhruba padesátileté praxi, zaskočit?
Ano, dovede, představte si. Za tu dobu jsem se nenudil. A on každý ten osud člověka a i ten vývoj dítěte a ta jeho cesta, ta rodičovská nejhezčí cesta je svým způsobem originální. Ona ta umělecká díla jsou originální jak od přírody, tak potom i tím tvořím dílem výchovy, jak to říkáme. Ono vždycky je něco nového. A máme své pomocníky, asistenty, že. A při té práci poradenské vždycky ještě někdo je. A já se jim s tím svěřuju. A můžu říct: “Vážení, víte, tohle to já jsem ještě neviděl. To jsem nezažil.” Není to tak, že by to bylo všechno, ale některé spojitosti prostě jsou tak vzácné, že …
Jako například?
… se s nimi setkáte. Teď vám nedovedu říct, ale i máte určité choroby, které prostě se objevují vzácně. A teď vám přijdou se svými psychickými důsledky. Já, ne, že by to bylo úplně to nejvzácnější, ale odpusťte zase, že si trošku zaběhnu jinam, my se zabýváme vším špatným. Ale teď si představte takový případ, kdy se narodí dítě s rozštěpem patra a rtu, že jo, to je něco zcela nezvyklého, že to se nestává každý den. A teď vidíte, jak to rodiče přijmou, nebo nepřijmou. Vždyť to je místo té pusinky, tam je najednou vlastně otevřená rána, která tam nějak ční, že jo, to je něco, co na jedné straně vede k zděšení. A s tímhle se vyrovnat, to je těžké. A na druhé straně máte lidi, kteří to přijmou, prostě jako, nechci říct samozřejmost, ale jako hned od začátku jako určitý životní úkol, poslání s tímhle tím dítětem něco udělat, starat se o něj, udělat mu život tak, jak bude pěkný. Čili, narazíte na něco, co vás vždycky překvapí někdy v tom špatném, někdy v tom dobrém. Co já jsem viděl lidí, kteří se dovedli, ono to slovo obětovat se není dobré. Ono to není obětování, ale je to nasazení, angažovanost prostě pro to dítě. A lidi, kteří jsou v situaci v děsně těžké, se dokázali udělat pro to dítě a pro sebe a celé to prostředí nejenom radostné, ale, řekl bych, i veselé.
Říká psycholog Zdeněk Matějček. Já děkuji za třicet minut, které jste věnoval rozhlasové stanici BBC. A věřím, že se u těchto mikrofonů nescházíme naposledy. Děkuji za rozhovor. A někdy příště na shledanou.

Zdeněk Matějček, nestor české dětské psychologie, popularizátor vědeckých poznatků, jeden z prvních kritiků socialistického modelu kolektivní výchovy a také zastánce klasického modelu rodiny zemřel ve věku dvaaosmdesáti let 26. října 2004 .

Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE

Obrázky zdroj: hoschl.cz,jedinak.cz

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *