|

LÉČBA ROZŠTĚPU JE TÉMĚŘ ZA MNOU

Ahoj, jmenuji se Honza, jsem z Přerova a je mi osmnáct let. Narodil jsem se s vrozenou vývojovou vadou, celkovým levostranným rozštěpem obličeje. Díky lékařům a rodičům není má vada funkční (normálně mluvím, jím…), ale hodnotil bych ji jen jako kosmetickou.
Moje první operace byla na plastické chirurgii v Třinci ve třech měsících. Tam mi operovali ret. Ve dvou letech mě operoval pan doktor Mrázek na plastické chirurgii v Brně. Pan doktor mi velmi dobře spravil patro, protože „nehuhním“, ale je to i zásluha pravidelných návštěv logopedů a trpělivosti rodičů.
Od pěti let jsem navštěvoval ortodontickou ambulanci paní doktorky Halačkové, kde se starali o mé zuby. Měl jsem dva zuby křivé a jeden mi vůbec nenarostl. Paní doktorka mi ze začátku dala snímací rovnátka na horní zuby, aby se mi rozšířila čelist. Musím přiznat, že jejich nošení jsem odbýval a fixní rovnátka dlouho odmítal také, protože k dodatečnému rozšíření horní čelisti bylo potřeba mít napříč patra drát a ten mi dělal zle. Paní doktorka a hlavně rodiče mě přesvědčovali, ale asi jsem musel dorůst, abych se s léčbou dokázal vyrovnat a akceptovat ji. Rozhodně se mi tato léčba však vyplatila! Fixní rovnátka na horní zuby jsem nosil asi dva roky, vlastně do včerejška. Jelikož jsem měl menší předkus spodních zubů, jak u vady – rozštěpu často bývá, musel jsem si nechat dva spodní zuby vytrhnout, aby mi paní doktorka mohla všechny spodní zatlačit dozadu a srovnat tak, aby byly všechny pěkně v řadě. Léčba zubů je též skoro u konce, spodní i horní zuby mám rovné, krásné a bez mezer. Na místo, kde mi zub v rozštěpu nenarostl, jsem dostal prozatímní náhradu, než mi protetik vyrobí můstek. Dnes už není vůbec znatelné, jak nepěkně mé zuby vypadaly předtím.
Do osmi let byla má docházka do mateřské školy a na první stupeň základní školy bezproblémová. V osmi letech jsem podstoupil další operaci. Kostním štěpem mi pan doktor Mrázek vyplnil mezeru v patře. Tato operace byla asi jedna z nejnepříjemnějších. V nemocnici jsem byl čtrnáct dní. Ale dalo se to vydržet. Škoda jen, že se mi kostní štěp v čelisti ztenčil a nemůže tak být bez reoperace použit na zubní implantát. Protože jsem reoperaci odmítl, zvolil jsem jako zubní náhradu právě můstek.
Ve škole jsem si asi od třetí třídy začal všímat nějakých pošklebků na můj vzhled. Nejhorší to bylo v období dospívání a částečně i na střední škole. Na základní škole na druhém stupni jsem měl psychické problémy z nadávek od dětí. Nejen spolužáků, ale i od dětí venku. Dost často jsem slýchával nepříjemné nadávky jako například „křivozub, křivá tlama, šavlozubec, zjizvená zrůda, křivonos apod.“ Proto jsem navštěvoval psychologa, který mi docela dost pomohl. Myslím, že psycholog se zaměřením na problémy s rozštěpem by měl patřit mezi tým lékařů, kteří se o lidi s rozštěpem starají, stejně jako tam patří plastický chirurg, ortodont, foniatr a další.
Na střední škole už to není tak hrozné, ale i zde se najde pár jedinců, kteří mají tu tendenci si „rýpnout“. Snažím se tyto úsměšky ignorovat. Zřejmě se vždy najdou tací, kteří své komplexy schovávají za povyšování nebo nejsou schopni tolerovat ani takovou hloupost, jakou je trochu odlišný fyzický vzhled.
Dnes jsem podstoupil svůj předposlední operační zákrok – korekci rtu. Operoval mě pan primář Výška na plastice v Brně. S touto operací jsem velmi spokojený, i když jsem ještě celý oteklý. Jizva je skoro k nepoznání, ret je symetrický a nosní dírku, která byla povytažena vzhůru, mi stáhl na úroveň druhé. Už se těším, až budu mít za sebou poslední operaci – úpravu nosu. Tímto bude moje léčba zcela dokončena.
Děkuji celému lékařskému týmu, který se o mě celé roky staral, za laskavou péči a kvalitní léčbu. Děkuji svým rodičům za podporu a trpělivost.

Jan Hanzlík, 9. listopadu 2011

Podobné příspěvky