Fotky na internetu mě vyděsily

O tom, že čekáme miminko s rozštěpem, jsme se dozvěděli ve 20. týdnu z druhého screeningu. První ve 12. týdnu dopadl v pořádku a paní doktorka nám řekla, že s největší pravděpodobností čekáme děvčátko. Doma už jsme měli rok a půl starou slečnu, která se narodila úplně zdravá a na sestřičku se moc těšila. Vůbec jsme s manželem nic takového nečekali, řešili jsme takové věci, jako co to bude, jméno pro miminko, jaké bude mít oči, vlásky, komu bude podobná a tak. Takže zjištění, že čekáme rozštěpáčka bylo hrozný šok. Musím se přiznat, že jsem nikdy předtím o rozštěpu neslyšela, a když mě paní doktorka z ultrazvuku poslala na chodbu, abych se prošla, ať se miminko trošku otočí a třeba uvidíme něco víc, první co jsem udělala, otevřela internet a do vyhledávače zadala rozštěp a ty fotky co mi tam vyskočily, byly hrozné. Byly tam děti s půlkou obličeje a v tu chvíli jsem si nebyla vůbec jistá, jestli bych takové miminko zvládla vychovat. Nebrala jsem to ani tak ze své strany, jako spíš z pohledu toho miminka, které bude žít v této společnosti a co si budeme povídat, děti (bohužel nejen děti) umí být strašně zlé. Smějí se druhým kvůli křivým nohám, odstátým uším a co teprve miminku s rozštěpem. V každém případě na ultrazvuku byl vidět levostranný rozštěp rtu, čelist byla v pořádku a patro na 80% taky. Objednali nás ještě na konci týdne na odběr plodové vody, nicméně ten jsme po dlouhém zvažování pro a proti odmítli. Všechny testy předtím byly v naprostém pořádku, tak jsme nechtěli miminko nijak ohrozit, navíc už jsme věděli, že ať by testy dopadly jakkoliv, tak bychom se naši holčičky nevzdali. Ještě jsme dostali kontakt na paní doktorku Vokurkovou, se kterou jsme si domluvili konzultaci. Paní doktorka byla strašně milá, vše nám krásně vysvětlila, probrali jsme průběh operace, všechno co nás po ní v nejbližší době čeká a hlavně že se nemusíme ničeho bát, že je to opravdu jen kosmetická vada, která se dá krásně operovat a že naše holčička bude mít plnohodnotný život, jako ostatní děti. Jen ten začátek bude obtížnější.

 Nicolka se narodila 17.7.2014 ve 4:15 hodinv Brně u Milosrdných bratrů. Měřila 3410g a vážila 50 cm. Porod byl strašně rychlý a bez komplikací. Rozštěp nebyl skoro ani vidět. Měla malou čárečku na levé straně pusinky, patro i čelist byli v pořádku, jen na dásni měla malou kuličku. Jinak byla naprosto zdravá. Byla strašně šikovná, hned se přisála, krásně přibírala a ta chuť k jídlu ji nepřešla doteď.

V neděli ráno 27.7. jsme Nicolku odvezli do Dětské nemocnice v Brně, kde ji o den později paní doktorka Vokurková operovala. Operace dopadla skvěle, Nicolka jeden den pobyla na dětském JIPu, v úterý už byla zpět na normálním pokoji a ve středu jsme měli berušku už doma.

O týden později jsme jeli na vyndání stehů, a za měsíc na kontrolu. Jizvička se moc pěkně hojí. Je úžasný vidět, jak se ten malý človíček mění. Jak jedna tak malá operace dokáže změnit miminku celý obličej, jeho výraz, vlastně změní celý jeho život. Další kontrola nás čeká až za rok v červnu. Naštěstí nepotřebujeme nostrilky, tak jen promazáváme jizvičku. Časem budeme absolvovat logopedické vyšetření, vzhledem k bouličce na dásni nás neminou rovnátka, ale to je v porovnání s tím vším, čím si Nicolka prošla už maličkost.

Nicolce je nyní 10. týdnů a už má 5500g. Krásně prospívá, je hodná a pořád se usmívá. Dělají nám s její sestřičkou strašnou radost a jsme šťastní, že je máme. A malý vzkaz všem maminkám a tatínkům, co teprve čekají miminko s rozštěpem. Všechny děti jsou stejné, jenom ten začátek je trošku složitější, ale všechno jde zvládnout. Až se na Vás poprvé usmějí, zjistíte, že to všechno za to stálo.

A na závěr. Obrovský dík patří paní doktorce Vokurkové, má zlaté ruce a odvedla skvělou práci, díky ní bude mít Nicolka život jako každý jiný a to bez rozdílu. Dále velký dík patří paní doktorce Elstnerové, ostatním lékařům a všem sestřičkám na oddělení 56. Byla jsem tam s vámi a musím složit poklonu, jak krásně se o ty děti staráte. Navíc ne každé má to štěstí, že má rodiče a vy jim to péčí a láskou, kterou o ně, alespoň v tu chvíli co jsou u vás, pečujete a trošku vynahrazujete.

Příspěvek byl publikován v rubrice Příběhy a jeho autorem je Martina Kolísková. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u “Fotky na internetu mě vyděsily

Napsat komentář