BYLO, NEBYLO…

Takhle nějak začal se psát náš příběh. Cestu na svět nám provázelo bezproblémové plánované těhotenství s veškerými testy v pořádku dle doktorů, tudíž žádných pochyb a obav jsme neměli. Mám za sebou 2 porody, maximálně jsem si to užívala a těšili se na narození syna Ondřeje.

Den porodu nastal a já za úporného nasazení sil a veliké podpory manžela s velkým křikem zvolala „tak pojď ven!“ A bylo to…….

Sestřička vzala malého pryč, tak jako ostatně u každého dítěte jsem čekala na uvedení míry a váhy. Z pokoje se ozvalo 3.640kg a 54cm. „Fíha!“ Poté sestřička přiběhla se stříkačkami, cosi odebrala a utíkala zase pryč. To už se nám nějak nezdálo. Proč to trvá tak dlouho, kdy ho uvidíme?

Asi po 10 minutách se nám po levoboku objevila paní doktorka z dětského oddělení a sdělila nám mírným hlasem: „ Paní Prokopová, pane Prokope, máte syna s vrozenou vadou, celkovým levostranným rozštěpem.“  Ticho… hrobové ticho… „Chcete ho vidět?“  Přinesla nám ho ukázat zabaleného v pleně, jen tak z dálky, ale i v ten moment byl překrásný. Nebyl čas ani na slzy. Nešlo nám to! Drželi jsme se pevně za ruce a mlčeli. Co se mi honilo hlavou? Obavy, neznalost… Manžel odjel domů asi po 2 hodinách a já byla převezena na pokoj mezi maminky, které měli po porodu také, a miminka už měly u sebe. V ten moment jsem spustila pláč, utíkala jsem z pokoje na záchod a tam brečela a brečela. Musela jsem být silná! V porodnici byli skvělí, ihned mi volali do Brna domluvit Ondráškovi operaci. Učila jsem se dávat malému jíst s habermannovy  láhve, a tak jsme to zvládali. Termín plánované první operace za novým úsměvem byl  5.12.2010.

Ondráškovi jsou nyní dva roky a je to neskutečný divoch, a jdeme proti všem výzvám. Všechno se zvládlo za pomocí  mé rodiny a doktorů z FN Brno a veliké dík dr.Vokurkové.

                                    Jana

Příspěvek byl publikován v rubrice Příběhy a jeho autorem je Martina Kolísková. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář