Před šesti lety přišel na oficiální mail sdružení krásný dopis. V předmětu měl PODĚKOVÁNÍ. Málo kdy se stane, že za vámi někdo přijde, napíše… jen tak, aby poděkoval, podělil se o vlastní zkušenost.

Také bych pisateli, jehož mailová adresa již bohužel není aktivní, chtěla poděkovat za povzbuzující slova v jeho dopise alespoň touto cestou. Kdo ví, třeba na naše stránky jednou zavítá… Snad se na mě nebude zlobit, když úryvek z jeho dopisu svěřím všem, kterým se rozštěp rtu, patra nebo celkový připletl do života.

Chci Vám poděkovat za to, co děláte.  Význam Vašeho počínání vysoce převyšuje současný morální standard naší společnosti. Dáváte lidem možnost se podělit se svými starostmi a problémy.

Je zajímavé číst  příspěvky lidí, kteří  se osudem cítí zaskočeni, jsou mnohdy bezradní a nevědí, co dělat. Řekl bych pouze: „Jen se z toho nepo…..!“

Ti malí tvorečkové chtějí pouze v počátku od rodičů pomoct  o něco víc, než ti ostatní. Stejně si ale všechno budou muset vybojovat sami. Nepotřebují soucit, chtějí lásku, zázemí  a pocit, že je má někdo rád. Potřebují získat sebevědomí, že oni dokážou všechno. Musí ale sami chtít a hlavně………….nefňukat!!!! Lékaři  zvládnou určitě dobře technickou část problému, s tou psychickou to záleží hodně na rodičích.  

Vím,o čem mluvím. V pozici jednoho tvorečka jsem byl a vlastně ještě jsem.  Mám rád lidi a myslím  si,že oni mne také.Hodně lidem jsem pomohl a často  ani nepoděkovali.

Musel jsem být k sobě tvrdý, ale nikdy jsem nenadával na  zrcadlo, že mám křivou hubu. Nezávidím, ale rovněž si  od nikoho nenechám nic líbit.  Toto je mé tržní hospodářství. Osud beru jako zkoušku  od „nejvyššího“.

Vzdělání mi velmi pomohlo a děkuji osudu za vše,co mi nadělil- tj. rodinu, děti, trochu peněz a pocit, že jsem nežil zbytečně (jsem téměř před důchodem).

Tudíž maminky a tatínkové: Hlavu vzhůru, bude určitě líp a vy to určitě zvládnete. Vrátí se Vám to na dětech.

S pozdravem „Bude opravdu líp a koukejte s tím taky něco udělat a nefňukat“

Pepa   

Pane Pepo, děkuji za vaše osobní zkušenosti, rady rodičům… Myslím, že jste ve zkratce vyjádřil vše podstatné.  HLAVNĚ NEFŇUKAT 😉