Proces separace se řídí svými zákonitostmi a potřebami konkrétního dítěte, zasahují do něj však i vnější události. Jednou z nejvýznamnějších je příchod mladšího sourozence.
Je to velká událost pro celou rodinu. Pro malého průzkumníka o to větší, že ho popožene směrem k dalšímu osamostatňování. Není už možné uzurpovat si pozornost maminky, která zrovna přebaluje, krmí nebo koupe mladšího sourozence. Spoustu věcí už musí dělat sám, nezřídka se aktivně zapojuje do starání se o mladšího bratříčka nebo sestřičku.
Z malého krále nebo královny je náhle sesazený princ nebo princezna, navíc většinu času až ten druhý, vzadu. Pochopení pro mladšího sourozence rychle klesá s tím, jak se objevují další a další „nezvratné důkazy“ o tom, že to malé k ničemu má všeho víc a lepší, než já.
Jedináček sesazený z trůnu
V reakci na mladšího sourozence se zúročuje mnohé z dříve dosažených pokroků v procesu odloučení. Zatímco dítě, které už si osvojilo schopnost samostatnějšího fungování a cítí se ve vztahu s rodiči jisté a bezpečné, seskočí z trůnu dočasného jedináčka s malým žuchnutím, pro dítě, které bylo dosud s matkou spojeno na krátko svinutou pupeční šňůrou a vyhřívalo se na výsluní sice vytrvalého, ale úzkostí naplněného zájmu, znamená narození sourozence katastrofu a bolavý pád z nebeských výšin.
Malý král se jen těžko smiřuje s velkým prázdnem, které po mamince zaměstnané nyní péčí o nevítaného vetřelce zůstalo.
Vývoj prvního jmenovaného, samostatnějšího z dětí byl postupný. Bylo lépe připravováno na příchod dalšího člena rodiny postupným zvětšováním emocionálního prostoru mezi ním a matkou. Jde o tentýž imaginární duševní prostor, který poskytl příležitost tatínkovi a dalším být s dítětem ve spojení, umožnil samostatné usínání a aktivní zkoumání světa za hranicí přímé matčiny kontroly.
Naopak pro druhé dítě, v jehož duševním prostoru bylo do té doby jen málo místa pro někoho jiného než pro matku, je příchod sourozence symbolem tragické ztráty. Malý král se jen těžko smiřuje s velkým prázdnem, které po mamince zaměstnané nyní péčí o nevítaného vetřelce zůstalo. Za svoje nároky na matku je navíc ochoten tvrdě bojovat.
Když si maminka myslí, že je hovínko malého sourozence zajímavé a hodné zkoumání, schová jí také jedno ve svých kalhotách. Když je pláč to, co maminku přitáhne k sestřičce nebo bratříčkovi, zkusí také více plakat. Do školky teď chodit nebude, protože nemůže nechat vetřelce s maminkou o samotě. Když maminka nedovolí zůstat doma jemu, třeba to dovolí jeho bolavému bříšku nebo oušku. A když už nic jiného nepomůže, ještě se umí příšerně vztekat.
Zhrzený a naštvaný malý bojovník sám potřebuje porozumět tomu, co se v něm právě odehrává. Rodič by měl dítěti pomáhat s pochopením prožívání životních událostí.
Hněv dítěte se může obrátit také na samotného sourozence. Nezpracovaný může nabývat 
podoby přímých útoků na malého bratříčka či sestřičku. Projevovat se může i skrytě, třeba tak, že dítě začne vartovat u postýlky s vysvětlením, že je mladšího sourozence nutné ochraňovat před lupiči a zloději. Vsadit na pochopení (Proč to dítě dělá?) spíše než na trestání a napomínání (Aby to dítě nedělalo a nestalo se, nedejbože, ještě něco horšího.) se v konečném důsledku vyplatí.
Zhrzený a naštvaný malý bojovník totiž obvykle sám potřebuje porozumět tomu, co se v něm právě odehrává. Rodič je nesporně tím nejpovolanějším, kdo by měl dítěti pomáhat s pochopením prožívání životních událostí. Konzultace u dětského psychologa nebo psychoterapeuta se také může stát odrazovým můstkem ke znovunabytí psychické pohody dítěte a rodičů skrze náhled. Nezbytné je objasnit vztah mezi problematickým chováním dítěte k rodičům, k sobě nebo k sourozenci, hněvem a intenzivně prožívanou ztrátou výlučného postavení jedináčka.
Test tolerance a odolnosti
Příchod mladšího sourozence je pro každé dítě a jeho rodiče bez rozdílů testem tolerance a psychické odolnosti. Pro děti neseparované, tedy stále silně závislé na svých matkách, je to ovšem vždy nepoměrně náročnější. To stejné pak platí i pro jejich rodiče uondané přepečlivou péčí.
Rodiče mohou dítěti poskytnout příležitost, aby nově příchozího přivítalo ve své mysli dříve, než se v rodině objeví skutečně.
Každé odloučení má svůj správný čas. V ideálním případě je postup rodičů veden intuicí, citem pro dítě a jeho emocionální potřeby. Občasné vychýlení psychické rovnováhy na straně rodiče nebo dítěte je nevyhnutelné. Trvalejší obtíže v procesu separace se obvykle objevují tam, kde je tato tichá komunikace mezi myslí dítěte a myslí jeho rodiče z nějakého důvodu narušená.
I v rodinách, kde vše funguje dobře, je užitečné se na příchod mladšího sourozence s předstihem připravit. Rodiče mohou například sdílet s dítětem svá očekávání a plány ohledně dalšího dítěte. Mohou mu poskytnout příležitost, aby nově příchozího přivítalo ve své mysli dříve, než se v rodině objeví skutečně. Velmi užitečné je seznámit se s fantaziemi dítěte o početí, o narození a o miminkách, které mohou rodičům poskytnout příležitost nahlédnout do odlišného vnímání a prožívání této události dítětem.
Z těchto informací mohou vyjít při plánování příprav i eventuálních intervencí tehdy, když se vše nevyvíjí uspokojivě. Vždy se vyplatí, když je devět měsíců čekání a příprav záležitostí celé rodiny, tedy i jejích nejmladších členů.
zdroj: http://psychologie.cz/