Jak se rozhodnout? Aneb první operace z jiného pohledu.

První operace rtu znamená první krok, první zásadní rozhodnutí na cestě dítěte, které se narodilo s vrozenou vadou. Je to cesta za šťastným úsměvem.

Odborníci vedou diskuze, jaký věk je pro operaci dítěte nejvhodnější. Jak se tedy máme rozhodnout my rodiče, jaký věk je pro první operaci pro naše dítě nejvhodnější, když sami odborníci neví.

V dnešní době je možné zvolit operaci v době, kdy miminko je větší většinou od 3. měsíce nebo operaci ihned po narození v neonatální periodě. Jak se rozhodnout je na nás na rodičích. Lékaři nám sdělí všechny důvody, výhody a nevýhody pro operaci, ať už staršího miminka nebo ihned po narození. Důvody lékařů nechám stranou a ráda bych vám sdělila svoje osobní důvody a svojí zkušenost s první operací.

Psal se rok 1992 a první operace se prováděla nejdříve ve 3. měsíci. Neboť náš mladší syn Hynek měl rozsáhlý celkový oboustranný rozštěp rtu a patra doporučili nám provést operaci až po 6. měsíci a naplánovali termín k přijetí do nemocnice. Trpělivě jsme procházeli úskalími, které přicházeli. Nejsložitější bylo krmení. Ihned po příchodu domů z porodnice jsem zjistila, že klasickou lahvičkou s dudlíkem Hynka prostě nenakrmím. Podařilo se mi koupit jeden nástavec na láhev na kaši a tím jsem mu v podstatě mléko lila do krku. Protože jsem potřebovala další a nebylo kde koupit, ustřihla jsem nástavec a takto krmila našeho syna až do operace. Pokud jsem ustřihla menší dírku, bylo to na tekuté krmení a pokud jsem ustřihla větší dírku, používala jsem to na řídké kaše. Nikdo jiný než já syna nekrmil, manžel se bál, že ho udusí, což jsem se já bála také. Další úskalí představovalo, že otevřená pusinka byla brána pro infekce a tak jsme se již kolem 5. měsíce začali potýkat s nemocemi. I když jsme se snažili miminko co nejlépe připravit, dětský lékař posoudil, že syn má málo červených krvinek a není docela zdráv a není tedy možné provést operaci. Léčba chudokrevnosti je zdlouhavá a tak naplánovali další termín za dva měsíce. Přicházel však podzim a zima a ubránit miminko před infekcí byl stále větší problém. Syn začal brát jedny antibiotika za druhými, znali nás nejen pediatři, kam jsme chodili, ale i pediatři, kteří sloužili pohotovost. Kolotoč nemocí jako by se nemohl zastavit a ani několik dalších přijetí k operaci nevyšlo. Bylo to těžké pro celou rodinu, pro staršího syna i pro mladšího. Každý z nás se snažil, jak jen mohl. Další podporu babiček a dědečků jsme neměli a museli jsme všechno zvládnout sami. A tak to šlo dál, syn oslavil rok a najednou to vyšlo. Ve 13. měsících měl konečně svou první operaci za sebou a mohl zavřít pusinku. Jak mávnutím kouzelného proutku začal jíst i další potraviny než jen mléko, rozmixovaný banán a mrkvovou šťávu a i když neměl patro, vůbec to nevadilo. Byl to pro nás všechny obrovský úspěch a hlavně pro něj velká úleva.

Po letech jsem se dozvěděla, že je možné provádět operace ihned po narození. Ptala jsem se MUDr. Jiřího Borského, zda skutečně i oboustranný rozštěp rtu a patra lze operovat ihned po narození a ujistil mě, že ano, pokud není miminko jinak nemocné. Po své osobní zkušenosti bych neváhala a zvolila bych operaci ihned po narození. Byla by to moje osobní volba, moje rozhodnutí a vím, že je ovlivněno zkušeností, jakou syn a s ním i celá rodina musela projít.

                                                                                   Jana Šibalová