obě celkový pravostranný rozštěp
Milujeme naši Lidušku. Téměř pětiletou Lidušku, která nejraději nosí šatičky, čelenky, stále se upravuje a dbá na to, aby jí to slušelo. Zároveň ji napomínáme, že není moc pěkné se pořád prohlížet v zrcadle, a že jí nejvíc sluší, když se usmívá… Že Pánu Bohu nezáleží na tom, jak vypadáme, ale jak se chováme. Na chvilku to zabere, a pak už se zas nakrucuje. Vážíme si toho, jak umí pomáhat (když chce). Oceňujeme její trpělivost při tvoření. Její kreativitu a smysl pro detail. Dělá nám velkou radost, když se chová hezky ke svému mladšímu bráškovi Míšovi a mladší sestřičce Lucince. Když pověsí ponožky, kapesníky a spodní prádlo, je to neocenitelná pomoc. Stejně tak při pečení cukroví, obalování řízků, zdobení perníčků, míchání těsta atp. jsou její dvě ručky poklad. Stále nás dokáže překvapit, za co umí večer při modlitbě Pánu Bohu poděkovat nebo zač prosit. Těší nás, že na návštěvách a po hlídání o ní slyšíme pěkná slova, že je hodná. Má velice ráda sladkosti všeho druhu, nejvíce marcipán a snad ještě více rakytník. Ano, rakytník řešetlákový, ideálně naložený v cukerném nálevu. Nám všem se po tom kroutí celý obličej, ale ona na tom hoduje jako král na pečené huse. Jsme na ni pyšní, že chození do školky vzala bez sebemenších protestů a že z ní mají i ve školce radost. Dvakrát týdně už tam s ní chodí i bráška Míša. Těší nás, že mu jde hezky příkladem.
Zároveň podotýkáme, že Liduška umí být pěkný čertík. Čertík zlobidlo, kterému dělá velký problém poslechnout maminku nebo tatínka. Čertík kecálek, který nedokáže zavřít pusinku, když je vhodná chvíle. Čertík pokušitel, který pošťuchuje bratříčka i sestřičku, dokud oba nepláčou. Čertík vztekloun, kterého je slyšet po celé Třebíči, čertík louda, na kterého musí všichni čekat, a čertík s velkým Č, kterého Liduška musí buď sama vyplivnout, anebo ji plácneme přes zadek a čert je hned pryč. 🙂 Pak se na nás zase usmívá princezna Liduška.
Liduška se narodila s celkovým pravostranným rozštěpem, který ani v nejmenší míře nesouvisí s výše uvedeným popisem. Její rozštěpová vada je pro nás taková bokovka, vedlejší záležitost našeho žití a bytí, se kterou v současné době souvisí pravidelné kontroly v Brně. Ty bereme jako společné výlety, na které se děti těší. Jako miminko (od 5. dne narození a v 8. měsíci) sice pobyla několik dní v nemocnici, ale vůbec si to nepamatuje. A když jsme spolu byly v nemocnici letos na jaře (plánovaná tympanoplastika, která nakonec nebyla třeba, a byly zavedeny jen trubičky), utíkaly jí tamní dny rychleji než mně, neb tam měla vrstevníky, se kterými trávila většinu času.
Já sama jsem se s rozštěpem narodila. Celkovým pravostranným. Stejně jako moje o 7 let mladší sestra. O dva roky starší bratr je bez. 🙂 (I jeho čtyři děti.) Dítě je pro mě a mého manžela dar. Boží dar. Malé, velké, tlusté, tenké, s rozštěpem či bez, zdravé nebo postižené. Přijímáme všechny a s vděčností. (A zároveň Ho prosíme o dostatek nervů, trpělivosti a smyslu pro humor. 🙂 )