Kojení v roce 1992

Nového člena rodiny jsme očekávali někdy kolem jedenáctého prosince. Chlapeček se však rozhodl přispěchat na svět o něco dříve, a tak na konci listopadu na svět vykoukl Ivo. Narodil se  s oboustranným rozštěpem patra i rtu,  psal se rok 1992  a hned v prvních hodinách mě upozoňovali lékaři na komplikace s krmením. Bylo mi vysvětleno, že  Ivo bude mít pravděpodobně velké problémy se sáním mléka…

Jsme s Ivošem oba dost tvrdohlaví, a tak jsme si hned na začátku řekli, že  to  zvládneme s vlastními zdroji a žádná umělá výživa na program nepřijdeJ.   Hrdinně jsem se dala do  odstříkávání mléka a  v pohodičce nemocnice  se to nezdálo jako nějaký  velký problém. Moji skvělí rodiče hned první minuty po narození rozpoutali akci „ Tu nejlepší odsávačku pro našeho Ivoška“. Psal se rok 1992 a trh s odsávačkami zrovna nehýřil širokou nabídkou těchto výrobků. Babička se starším bráškou procestovali okres Vsetín a donesli odsávačku na principu velké injekční stříkačky – byla krásná, nová a ladila do žluta, nicméně, v porodnici to ještě šlo, po příchodu domů to bylo  horší. Chlapeček byl dravec a já jsem 5xdenně a nejméně 4x za noc odsávala a odsávala. Nechtěla jsem nic skladovat v ledničce a vše muselo být čerstvé a nejčerstvější. Psala jsem si přesné záznamy kolikrát denně i v noci a jaké množství chlapeček zvládl vypít. Vlastně několik týdnů – do 3 měsíců jsem mu  pak po kapkách mačkala mléko z kojenecké sklínky – inspirována příběhem své maminky z děství – takto vychovala malého srnečka až do období, kdy začal sám běhat po lese 🙂 … No, po týdnu závratného tempa a s tříletým bráškou po boku, který se díky tomu naučil velmi rychle počítat, jsem začala lehce propadat beznaději a přemýšlela jsem, zda nesáhneme radši po nějakém mléku z lékárny… Motivace vydržet však byla mnohem silnější. V nemocnici v Brně mi  při první návštěvě sdělili, že přijímají k operaci maminky s dítětem jen pokud kojí… Takže jsme pokračovali v kojení a mám pocit, že jsem v tomto období ani nic jiného nestíhala.

Maminka mi mezitím sehnala ještě jednu krásnou mechanickou odsávačku značky CHICCO – dodnes ji před sebou vidím 🙂 – ta ladila do růžova…. Tatínek – lékař  a člověk vskutku renesanční – jednou večer –  když mě viděl v závěru dne zcela zmordovanou,  zkonstatoval: “Něco  s tím budeme muset udělat ¨ a odnesl si růžovou odsávačku s balonkem s sebou.  Další den přišel s ohromnou cestovní taškou a povídá se spikleneckým úsměvem: „ Kluk bude jako buk“ a vytáhl starý kompresor, který jsem vídávala zaprášený  ležet v garáži, s připojenou odsávačkou značky CHICCO. Prosím, nechtějte po mně žádné technické podrobnosti,  avšak toto zařízení  po připojení do elektrické sítě zcela změnilo náš život. Trychtýřek odsávačky jsem si přiložila  k prsu, tatínek zapnul motor a nastal šrumec jako v kravíně. Já, která jsem nepatřila k příliš výkonným kojícím matkám – spíše k těm snaživkám – jsem se mohla stát ihned členkou olympijského kojícího týmu. Má první ufňukaná reakce : „Tati,  budu jak kráva!“ byla umlčena rázným konstatováním: „Kluk to potřebuje, tak se na všechno ostatní vykašli!!!“

Díky tomuto úžasnému spojení starého motoru a krásné růžové odsávačky CHICCO se naše dny změnily do růžova. Jen jsme  museli s Ivem všude s sebou nosit velkou tašku, ve které byl uschován starý motor a hlavně jsem se celou zimu bála výpadků elektřiny, kterých tehdy i přes velké mrazy naštěstí nebylo moc.

Do nemocnice jsme byli s Ivoškem přijati oba a díky našemu neobvyklému technickému vybavení jsme neměli o obdivovatele nouzi. Kojili jsme  přibližně do Ivova 4. měsíce, pak jsem to už vzdala…

A kluk skutečně vyrostl do úctyhodné výšky. Dědeček měl  pravdu  – kluk jako buk – díky jeho skvělému vynálezu….

Příspěvek byl publikován v rubrice Příběhy a jeho autorem je Martina Kolísková. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář