celkový oboustranný rozštěpOperace mě jako malé dítě nemíjely, brala jsem je dokonce jako výhodu nad ostatními dětmi. Nepřišlo mi na tom nic divného, naopak jsem měla radost ze starostlivých pánů doktorů. Bylo mi dobře, když se zajímali a starali. Rodiče mě vychovávali jako normální zdravé dítě – vždyť jsem také byla normální zdravé dítě. Nepřipadala jsem si jiná, ale stejná jako všichni ostatní.

Hodně dětí mi pokládalo otázku: ,,Co se ti to stalo s pusou?“ Načež jsem bez zábran odpovídala a ten, kdo se ptal, zvědavě naslouchal. První roky školy mě žádné z dětí kvůli vzhledu neponižovalo, jen byly zvědavé. Dětstvím mě doprovázelo hodně kamarádů
a s některými jsme zůstali věrnými přáteli až dodnes.

V pubertě jsem prožívala své nejhorší období. Ve škole mě kluci začínali vnímat jinak, viděli rozdíly mezi mnou a jinými dívkami. Někteří to dávali patřičně najevo. Když ani po pár letech posměšky na můj vzhled neustávaly, začala jsem se i já sama vnímat v horším světle. Najednou jsem viděla svou odlišnost a často jsem o samotě potají upadala do depresí. Bylo to opravdu těžké. Z vlastní zkušenosti vím, že když děti s rozštěpem prochází pubertou, jsou nejvíc citlivé. Měla by se jim dostávat ta nejlepší péče od rodičů.

To období je naštěstí za mnou, v současné době vedu spokojený život. Nemyslím si o sobě, že jsem ošklivá, naopak mám zdravé sebevědomí. Občas na toto období v mém životě zavzpomínám a pro sebe si říkám, že jsem si tím projít musela, jinak bych nebyla tak silná jako dnes. Teď už na sobě nevidím žádné fyzické nedostatky, vnímám se ve velmi jasném světle a s optimismem na tváři. Samozřejmě bych pár věcí na sobě chtěla změnit, ale to se spíše týká životního stylu. Sportuji, dá se říci, pravidelně, ale chtěla bych ještě přidat. V životě bych toho chtěla hodně dokázat. Hodně lidí si o mně myslí, že žiji ve snech a moje představa budoucnosti je moc růžová. Ale já mám představu jasnou a vím, co chci a musím v životě dokázat. Pomáhat lidem, aby se stali lepšími, ale také přírodě a zvířatům. Člověk se má dost co za život naučit. Díky rozštěpu jsem pár věcí pochopila a jsem vděčná za tu zkušenost, kterou jsem dostala do vínku ještě před narozením.

K doktorům, kteří mě operovali, mě váže zvláštní pouto, je to takový hezký vztah. Nevím, jestli to tak mají i jiní pacienti. Přece jen to byli lidé, kteří určili, jak bude vypadat můj obličej po celý život. V životě ale nezáleží jen na tom, jak vypadáte v obličeji. Důležitá je také životospráva, díky které vypadá dobře celé vaše tělo.  A když žijete zdravě, nosíte si v těle i zdravou a spokojenou duši, a to je nejdůležitější. Najednou vám je jedno, jestli máte nos nakřivo nebo o jednu či o dvě jizvy nad rtem navíc.

Jsem šťastný a vyrovnaný člověk, který žije s vnitřní harmonií a láskou k přírodě a ke každému momentu svého života. I nadále chci takto žít a rozšiřovat toto povědomí o životě dál mezi lidi, kterým se ho dostává málo nebo vůbec. Můj názor je, že život je tu pro nás a měli bychom si ho užívat, samozřejmě s ohleduplností a láskou ke všem živým tvorům.