Nedávno mě s prosbou po odborném zodpovězení této otázky oslovili moji přátelé. Když jsem se jim z psychologického hlediska pokusil vysvětlit, co tvoří zdravé sebevědomí, nevyhnul jsem se několika myšlenkám, které souvisejí s jeho utvářením.

Na cestě životem si každý z nás projde nejrůznějšími překážkami, které jsou jakousi zkouškou. Prověřují, co v nás je. Každý z nás již někdy čelil ztrátě věci nebo dokonce i člověka, který pro nás znamenal nevyčíslitelnou hodnotu. Někteří byli svědky skutečností, u jakých by si nikdy nepřáli být, a jiní naopak s radostí vzpomínají na chvíle, které je zvedly z pomyslného dna a dodaly jim vyšší míru sebevědomí.

Sebevědomí se projevuje jako nadhled nad všemi nezdary, které nás potkávají, a umění poučit se z toho, co jsme dříve udělali špatně.

Všechny tyto situace mají něco společného. Zaprvé jsme je všichni do určité míry zažili, ohmatali si je a nějak – ať už krátkodobě nebo na celý život – nás ovlivnily. Zadruhé si všichni uvědomujeme, jako silnou moc tyto netypické momenty našeho života skýtají. Na jedné straně nám ukazují, na čem je třeba pracovat, na straně druhé nás upozorňují na meze naší schopnosti cokoli změnit, ovlivnit a ovládat.

Zdravé sebevědomí představuje pro každého něco trochu jiného:

• vnitřní sebedůvěru, která ho dovede k vytyčenému cíli, tedy jakési sebeurčení a odhodlání
• sebeprosazení zdravým způsobem, čímž se značně překrývá s asertivitou
• lidskou schopnost připustit si vlastní nedostatky, vyzdvihnout přednosti a umění pracovat na tom, na čem nám záleží.

Osobně se přikláním k poslední variantě.

Rodina nám dává základ…

Předpokladem zdravého sebevědomí je především psychicky integrovaná a harmonická osobnost. Nezáleží na vašem věku, vzdělání, pohlaví ani na tom, jaké je vaše politické přesvědčení. Základem bazální sebedůvěry vnitřně růst je typ naší osobnosti, s kterým se rodíme. To lze ilustrovat na výsledcích mnoha výzkumů: temperament a některé osobnostní vlastnosti jsou od dětství až do stáří stabilní a mění se pouze pod vlivem významných událostí.

Důležitá je schopnost rodičů vyjadřovat vůči svému dítěti kladné emoce, vytvářet mu strukturované a bezpečné zázemí.

Další podmínkou schopnosti utvářet své zdravé sebevědomí je vřelé a samostatnost podporující rodinné prostředí. Jeho základními znaky jsou dostatečné uspokojování fyziologických potřeb, jako je jídlo, pití, spánek a teplo, ale především schopnost rodičů vyjadřovat vůči svému dítěti kladné emoce, vytvářet mu strukturované a bezpečné zázemí a pocit, že se dítě může na své rodiče spolehnout a opřít se o ně.

Zdravé sebevědomí, pokud jsou splněny tyto základní předpoklady, pak roste jako houby po dešti. Lidé, které bychom označili jako zdravě sebevědomé, myslí především na prospěch a blaho společnosti,ve které žijí, a jsou daleko méně egocentričtí.

… a my na něm stavíme

V praxi se to kladně projevuje jako nadhled nad všemi nezdary, které nás potkávají, a umění poučit se z toho, co jsme dříve udělali špatně. Sebeobviňování a házení flinty do žita jsou zdravému sebevědomí také vzdálené, protože touha po harmonii a blahu nejen svém, ale i druhých, by v sebeoviňování nikdy nevyústila.

Místo aby se sebevědomí lidé rozčilovali a prskali po okolí za své nezdary, pečlivě si promítají své minulé neblahé zkušenosti a zvažují, jakému chování se příště vyhnout. Při přemýšlení nad vlastními chybami pociťují mírně povznesenou náladu, protože si jsou vědomi, kde se stala chyba, čímž preventivně účínkují na případná příští provinění.

Uznání mezí vlastních schopností, pěstování kladných stránek a schopnost poučit se ze zkušenosti jsou stavebním kamenem spokojeného a klidného života.

Zdravě sebevědomých lidí je čím dál méně. Nablýskaná a třpytivá fasáda, která postupně zahaluje životy euroamerické společnosti, se stále více vzdaluje realitě. Lidé jsou nešťastní, protože v zájmu individualismu spěchají za lepším životem a na prvním i posledním místě usilují o zajištění vlastního blaha. Nejde jim ani tak o to, co dobrého a prospěšného pro svět udělat, ale o to, jak se zachovat, aby se světu kolem co nejvíce zalíbili.

Práce na celý život

Dnešní podoba společnosti tedy vůbec nepřispívá ke zdravému sebevědomí. Jestli přijememe předpoklad, že jeho základem je otevřenost vůči okolí a schopnost učit se ze zkušenosti, budeme k němu o kus cesty blíž. Pokud navíc uznáme, že jsme součástí ohromné komunity lidí a jako živí tvorové bychom neměli lpět a pěstovat dnešní ideál výjimečné bytosti, budeme mu ještě blíž.

Chybování je naší nezbytnou celoživotní součástí.

Uznání mezí vlastních schopností, pěstování kladných stránek a schopnost poučit se ze zkušenosti jsou stavebním kamenem spokojeného a klidného života. Chybování je naší nezbytnou celoživotní součástí. Otázkou je, do jaké míry se budou předešlé omyly opakovat a jak se z nich my sami můžeme v prospěch rozvoje naší osobnosti poučit.

Nestyďte se za své nedostatky a pracujte na tom, abyste si kromě nich uvědomili i své přednosti. Stejně tak nevyzdvihujte pouze své klady. Každý člověk v sobě skrývá to dobré i to špatné, a mohli byste tak zakrnět na infantilní úrovni. Ideálem je otevřenost vůči našemu okolí, ochota změnit se, sebeuvědomování svých slabin i předností a neustálá komunikace s okolím.

Zdeněk Krpoun

ZDROJ: http://psychologie.cz