Stalo se to v listopadu 2006, když se narodil v přerovské nemocnici můj syn Dominik.
Těhotenství samotné u mě probíhalo v pořádku. Ranními nevolnostmi jsem netrpěla, 
cukrovku neměla. Jediným faktorem, který se s těhotenstvím neslučuje, byla u mě proběhlá viróza někdy v polovině druhého měsíce. Všechna vyšetření včetně triple testu vyšla, jak měla. Nebyl tedy důvod ke složitějším vyšetřením, než jaká se běžně dělala. Při ultrazvuku vypadalo vše normálně, jen nás můj gynekolog upozornil, že syn bude větší. Obličejíček měl buď zakrytý ručičkou, nebo byl otočený, že na něj nebylo vidět. Ale musím dodat, že u mě fungoval šestý smysl. Po každé kontrole, když se mě manžel a babičky ptali, jak to dopadlo, jsem vždycky odpověděla, že je zatím všechno v pořádku. Jiná odpověď typu: „Ano, vše je, jak má být“ nebo „Je zdravý“ mi prostě přes jazyk nešla.
Proto, když jsem jela rodit, nikdo nic netušil. Jen do doby, kdy mě doktorka konající službu vzala na ultrazvuk. Tam byl rozštěp vidět, ale popsala mi ho jako nosánek a otevřenou pusinku. Pak už ke mně manžela nechtěli pustit. Nakonec mě vzali na sál rodit císařským řezem. Když přišli za tatínkem s tím, co se stalo, nejprve nevěděl, o co jde. Chtěl se na něj podívat, dokonce ho i vyfotil, což všechny okolo překvapilo.
Po probuzení z narkózy jsem se hned ptala na syna. V tom mi lékaři přišli říct, co se děje. Buď jsem si to hned po té narkóze neuvědomovala, nebo fungoval již zmiňovaný šestý smysl, co já vím, ale v každém případě po jejich vysvětlení, že se vše dá operovat a spravit, jsem byla klidná. I když jsem přemýšlela, co se stalo. Jako každý rodič, který si tímto prošel. Ale ani na okamžik jsem nemyslela na to, že jsem ho měla dát pryč. Jinak je zdravý a šikovný jako kterékoliv jiné dítě.
Hned mi dr. Hlavičková sdělila, že byla na nějaké přednášce, kde se dozvěděla o dr.Vokurkové z Brna, která tuhle vadu operuje co nejdříve po narození a že hned domluví synův převoz do Brna. To se povedlo, hned druhý den si pro něj přijela sanitka a do týdne byl po operaci. Když jsem za ním přijela, ani jsem ho nepoznávala. Měl krásnou pusinku, jen s pár nitkami, ale než nás pustili, tak byly pryč.
V 7. měsíci bylo sešito patro, ve 2,5 letech byl na úpravě nosu. V necelých 2 letech měl jít na vložení grometek do bubínků, ale došlo u něj ke zlepšení, tak má o tuto operaci méně. Chodíme na kontroly na ORL k dr. Horníkovi, na zubní k dr. Halačkové a samozřejmě i k dr. Vokurkové. Dále každý měsíc na logopedii a od září 2009 navštěvuje logopedickou třídu v mateřské škole.
K tomu se vztahuje i LETNÍ LOGOPEDICKÝ POBYT, který se konal v červenci 2010 ve 
Studnických Pasekách u Nového Města n. Mor. za podpory Nadačního fondu Šťastný úsměv, dr. Vokurkové, Mgr. Čefelínové, dr. Baslíka a v neposlední řadě Terezky Stehlíkové, která vyřídila vše potřebné. Tento pobyt se moc vydařil, děti byly spokojené a udělaly pokrok v mluvení. Rodiče si mohli vyměnit své zážitky a zkušenosti. V září 2011 se konal další ročník podporovaný Nadačním fondem a Občanským sdružením Šťastný úsměv. Tentokrát ve Vizovicích v areálu Revika. Krásné místo, lázeňský vzduch a výborná atmosféra. Tohoto pobytu se účastnily i jiné rodiny, které jely poprvé. Proběhly i společné výlety na rozhlednu, vizovický zámek a tradiční opékání špekáčků. V průběhu pobytu nám předsedkyně občanského sdružení Mgr. Kouřilová pověděla o činnosti sdružení a o jeho spolupráci s nadačním fondem a nabídla nám možnost stát se členy. To jsem s většinou rodičů uvítala a do sdružení vstoupila.
Na závěr bych chtěla všem moc a moc poděkovat, že se tyto pobyty uskutečnily, a doufám, že budou i další, stejně vydařené ročníky.
A dalším maminkám držím palečky, aby to s dětmi zvládly. Není to konec světa. Myslete na to, že když jsou jinak zdravé, mohou léčbu absolvovat. Stokrát Vám to vynahradí. Je moc dětí, které jsou na tom ještě mnohem a mnohem hůř.
Eva Pánková