V září 2015 jsem se dozvěděla, že čekám dvojčátka. Byl to celkem šok, protože jsem netušila, že jich bude tolik. Vše bylo v pořádku, než jsem jela na druhý screening. Zde jsem hned pochopila oč běží, ještě dříve, než to pan doktor vyslovil. Abych to vysvětlila, maminka mého manžela má celkový levostranný rozštěp. U chlapečka pan doktor zjistil tu samou vývojovou vadu, holčička, druhé z dvojčátek, byla zdravá.

Jak velký rozsah rozštěpu bude náš maličký mít se ovšem nedalo zcela poznat. Pořád si zakrýval pusinku a hlavičku otáčel co nejvíce k páteři. Druhý, ještě větší šok však přišel při následné kontrole srdíčka. Podezření na nedoléhající aortu. Nebudu popisovat ten koloběh kardiologů a plastiků, kdy mi byla doporučována redukce, tedy potrat chlapečka s 40% rizikem ztráty i holčičky.

Každopádně svůj první boj náš chlapeček vyhrál a srdeční vada se nakonec nepotvrdila. Jezdila jsem jednou do měsíce na ultrazvuk do FN Motol. Ve 34. tt si mě zde nechali a o několik dní později jsem díky překotnému porodu porodila akutním císařským řezem.  A tak se mi 26.března 2017 narodila dvojčátka. Druhý den jsem mohla za nimi na JIP, kde se mi dostalo té nejhezčí zprávy. „Daník je zdravý, má pouze rozštěp rtu.

Pak se týden čekalo, než Dan nabere váhu, aby mohl na operaci. Jizvička ho bolela opravdu chvilinku, po předání na pokoj stačil jen jeden čípek.

Teď už je to velký chlapák, který si to místo mezi námi vybojoval i přes všechny tragické scénáře a rejpavé doktory.

Co bych tímto naším příběhem chtěla říct? I když to může vypadat, že se svět hroutí a vše vypadá nefér, nakonec to může být dar v podobě usměvavého zdravého miminka.

Chtěla bych také poděkovat vám, protože ten osudný den jsem jako první viděla vaše video a fotky úžasných dětí. To mě vrátilo zpět nohama na zem.

Ještě jednou velké děkuju.

                                                                             Pavla